Příběh, který mne velmi zasáhl, především mou lhostejnost k lidem bez domova. Tato kniha mi ukázala, jak křehké je vše, co v životě máme a jak rychle to vše můžeme ztratit. Ale také to, že štěstí nám může v ledasčem napomoci.

De Vigan jsem objevil pozdě, až s jejím románem Vděk. A byla to láska na první stránky. Její úsporný styl mi připomíná Simenona a jeho psychologické romány. V tomto příběhu sledujeme mladou nadanou sředoškolačku, doslova geniální, která si jako školní projekt vezme téma bezdomovectví, i díky dívce No, kterou potkává na jednom z pařížských nádraží. S napětím můžete sledovat, jestli se dívce No podaří vymanit ze zajetých kolejí, zda unese návrat do normálního života.

Román je vyprávění třináctileté dívky Lou, která má vysoké IQ, přemýšlí o životě a o otázkách, na které nenachází odpovědi.
Seznámí se mladou dívkou No žijící na ulici, získá k ní silný vztah a snaží se jí zachránit. Nějaký čas to funguje skvěle, ale nic není jednoduché a pro Lou přichází zklamání. Přesto Lou zjišťuje, že některé věci se změnili k lepšímu a jestli vlastně No nezachránila ji a její rodinu.
Krátký, ale velmi silný příběh určitě stojí za přečtení.

Příběh Lou, které je 13 let, její IQ je 160 a ona tak přeskočila dva ročníky. Doma to nemá úplně ideální, její matka si žije ve svém světě a o dceru se v podstatě vůbec nezajímá. Ve škole se Lou rozhodne pro referát o bezdomovcích a díky němu se seznamuje s mladou dívkou No, která žije na ulici. Lou tak poznává realitu běžného života, kterou by však ráda změnila.

Tak toto byla moje čtvrtá kniha od Delpihne de Vigan a jako u každé, i nyní jsem byla nadšená. Autorka opět upozorňuje na problémy ve společnosti, na odcizení, osamělost a upadnutí na okraj společnosti.
Touto knihou nás sice provází třináctiletá slečna, ale díky tomu, že je rozumově vyspělá, nedíváme se na ten krutý svět pohledem dítěte, ale plnohodnotnou společnicí.

Knížka je plná citů, emocí, myšlenek, které na nás Delphine valí a vy je sotva stíháte pochytat. Už teď vím, že si knížku potřebuji přečíst znovu a vychutnat si tak všechny její myšlenky a slovní obraty, které jsem si opravdu maximálně užívala.

Opět kniha útlá rozměrem, ale velká svým obsahem. Kniha ze života a o životě. Kniha, kterou Vám rozhodně chci doporučit. Kniha, která se velice dobře čte a zároveň, která Vám něco předá.

Připojuji se k předešlé recenzi - nevšední příběh a líbila se mi víc než první kniha autorky( Ani později...) - tady je víc naděje, lásky i humoru...

Jednoduchý, realistický příběh zobrazuje tři "asociální" mladé lidi, kteří mají v závěru víc sociálního cítění než ostatní. Čtenář se neutápí ve filozofování a popisech, ale naopak je zaujat vyprávěním 13-letou dívčinou a jejím specifickým viděním světa. Právě věk hlavní hrdinky je důvodem pro odlehčení (viz její domácí pokusy) a pro možnost ještě naivního náhledu problematiky bezdomovců. Oceňuji realističnost, a tudíž ne prvoplánový happy end.