Tak jako autorčina Dědina byla prošpikovaná nářečím, tady na vás lítá, jak cákance krve při operaci, drsná doktorská mluva. Sprostá slova ale mají své místo a nevadily mi. Jen podtrhují vykreslení jednoho chlapského zpackaného života- a o to tu jde:
Seznámit se s vesmírem hlavní postavy - chirurga Hynka Grábla - pětačtyřicátníka s dluhy na krku a neharmonickým rodinným životem k tomu.
Je patrná snaha Dvořákové naservírovat rozpad člověka v celé své kráse. Jak někdy jedno špatné rozhodnutí střídá druhé, všechny s*ačky se na sebe nabalují jak hovniválova kulička a člověk se najednou zastaví a nemůže si za boha uvědomit, proč tak dopadl.
Nenabízí ti řešení, nepředkládá ti návod, jak z toho všeho ven, její postavy samy neví a jsi jen svědkem nesmyslných rozhovorů/situací v práci i doma, které po chvíli možná i začnou člověka štvát svou jednotvárností.
Ale mě zrovna ne. A když už ke konci knihy malinko kolísala jedna hvězda z hodnocení, díky postupné cestě na dno hlavní postavy, Dvořáková mě opět dostala do kolen. Tím, jak přesvědčivě popsala ztrátu člověka a všechny pocity s tím spojené.

Čtivé, velmi realisticky a uvěřitelně napsané, ze života. Kromě vztahů postav, mě bavily i informace z nemocnice a lékařství, které ale lehce doplňují příběh.

Lezlo mi na nervy, jak nazýval počítač komplem , to jsem v životě neslyšela. Jsem v půlce knihy a nevím, jestli ji dočtu

Již předchozí román této autorky: Dědina ukázal, že P.Dvořáková umí napsat obyčejný příběh z obyčejného prostředí, který nás ale nutí k zamyšlení- protože je tak banální, ale o to pravdivější.
Chirurg je příběhem muže, který si prochází svou životní krizí, ale přes všechny své přešlapy se snaží zůstat věrný svým přesvědčením a zásadám. Nic víc- ale také nic míň. Skvěle napsaný „obyčejný“ příběh ze života. Očistnou katarzi však nečekejte.

jak si užít život, když vám hoří koudel u zadku. Bavilo mě, jak děj pulzuje a autorka citlivě dodává kadenci nejen postavami a zápletkami, které jsou uvěřitelné, ale i emocemi a pochybnostmi, které působí naprosto přirozeně. Funguje vztahová dynamika, jednání postav dává smysl. Nemocniční prostředí je pro mě popsáno tak, abych pochopila o co jde, ale ne tak mocdetailně, aby překomplikovalo děj. Jazyk a děj nemocnice nejsou brzda, ale spíš posouvají celou knihu citlivě dál.

Chirurg je skvělá knížka, kterou jsem přečetla jedním dechem. I tím, že je mi prostředí profesně blízké, autorka se dokázala věrohodně dostat nejen na operační sál, ale i do duše hlavního hrdiny Hynka - lékaře chirurga, kolegy v nemocnici, manžela, otce, syna, milence, alkoholika... Obdivuji, jak je kniha napsaná z pohledu muže, byť je autorka žena. I když není Hynek žádné neviňátko, měl celou dobu mé velké sympatie. Možná se některé pasáže zdály být předvídatelné, jiné mě naopak překvapily, jak málo stačí, aby se události vydaly úplně jiným směrem. Každý děláme chyby, někdy všichni potřebujeme peníze, ale všechno má svou mez, za kterou nás svědomí nepustí.

Na knize se mi líbil osobitý literární styl autorky, která se dokázala hluboce ponořit do Hynkovy psychiky a duše. Jeho přístup ke kolegům i pacientům byl originální a popisy nemocniční praxe velmi autentické. Vznikl tak velmi zajímavý příběh, který by se klidně mohl stát každému z nás…
Lenka

Jeden z dobrých příkladů, jak dokáže špičkový interpret v audioverzi udělat z průměrné knihy nadprůměrný poslech. Trochu schematický, klišé z lékařského prostředí potvrzující příběh cynického chirurga s pošramocenou pověstí načetl Pavel Batěk a dodal svému Hynku Gráblovi potřebnou psychologii, která v textu schází. Kdybych knihu četla, nejspíš bych odložila,poslech jsem s ale vychutnala do posledního písmenka. Takže audioverzi dávám čtyři hvězdy.

Kniha z lékařského prostředí mě mile překvapila. Autorce se povedlo vykreslit charakteristiku všech postav i nemocniční prostředí. Je to vlastně krásný příběh z obyčejného života. Obdivuji autorku, jak skvěle zvládla psát a popisovat myšlenky mužského hrdiny. Zhrzeného chirurga Hynka.
Kniha byla velmi čtivá, výstižná a skvěle napsaná.
Doporučuje knihkupec z Trutnova

Za mě za jedna. Skvělý spád a pro mě až neuvěřitelné, jak se žena dokázala vžít do myšlení mužů a bez sentimentality jejich pocity a myšlenky vyjádřit. Život je často takový nijaký a ulepený, ale i tak se najdou momenty, které za všechnu tu obyčejnost stojí.
PS: Dnešním mužům, kteří se chtějí muži skutečně nazývat, není moc co závidět.