Pokud někdo v současné literatuře píše humoresky tak dobře, jak je uměl kdysi Jaroslav Hašek, je to právě Ondřej Hübl se svými drsnými povídkami, kterým nikdy nechybí vtip a duchaplnost. Vycvičen léty práce ve výnosné, ale značně nevděčné práci reklamní branže ví velmi dobře, jak na pětníku vymyslet jak pointu, tak naprosto nečekaný zvrat v ději, který ovšem dokáže zdárně ukončit za velmi dlouhou dobu - měřeno časem reklamy. Nosný nápad bloudí textem a vynořuje se opět naprosto nečekaně a často tam, kde bychom ho nejspíše čekali. Konvence a velkoryse nabubřelé kulisy příběhů jsou tu zejména proto, aby se do nich lépe strefovalo. Hüblův svět povídek je fantastickým spletencem všeho, co dokáže dnešní doba plná paradoxů, liberálního extrémismu, obludných rozdílů a uměle překonávaných světů, které ve skutečnosti překonat nelze: dokáže člověka dokonale morálně zacyklit a znehybnit i přesto, že si říká "svobodná", "nezávislá", "pokročilá", dokáže člověku vzít slova a dech i přesto, že se staví jako "doba nekonečných možností". Z pohledu čtenáře se jedná o nový hlavolam, nad kterým stojí za to si lámat hlavu, jít zpět a přečíst znovu. I kdyby se mělo jednat pouze o literární cvičení a o experiment s přidanou hodnotou drsného humoru, kterému se líbí současnost. Přítomnost bez příkras, která je příkřejší a nežitelnější, než minulost, ale pořád ještě se v ní dá žít.

Přečetl si knihkupec z Pardubic

Ostře nekorektní povídky, které nenechají na svých hrdinech nit suchou. Satirické pohledy na současnou českou společnost, v níž je pokrytectví a faleš hlavním nosným prvkem. Nebo snad ne? Možná, že hrdinové povídek jen nevědí, co mají se životem udělat… A možná, že vědí až moc dobře, jen je život vždycky trochu překvapí. V každém případě se dobře pobavíte a možná, že se pobavíme ještě víc při sledování seriálu podle jedné povídky s příznačným názvem Zkáza Dejvického divadla.