Můj boj 2 – Zamilovaný muž - další velká zpověď kontroverzního norského spisovatele Karla Ove Knausdårda, která se v těchto dnech objevila na pultech knihkupectví. Mohlo by jít o volné pokračování dílu předchozího – Můj boj 1 – Smrt v rodině, ale jedná se spíše o samostatný příběh. O tom, co se v prvním díle dělo, se ve druhém dozvídáme jen v náznacích, útržcích a možná o něco více na konci knihy, kdy se autor ve vzpomínkách vrací ke svému otci.

Tato kniha má 560 stran – je tedy ještě obsáhlejší než ta předchozí. A navíc je napsána jako jeden celek – bez kapitol, aniž by byla rozdělena na jakékoliv části. O to je ovšem její čtení náročnější, nedá vám odpočinout a tím vyvolává možná trochu pocit, že se už nečte tak dobře. To je však jenom zdání. Brzy zjistíte, že Knausgardův styl je opět naprosto brilantní a uchvátí vás, ať už chcete nebo ne.

Obecně by se dalo říci, že Knausgard v tomto románu popisuje stav své zamilovanosti do Lindy, kterou potká po svém příjezdu do Stockholmu, kam se po rozchodu s manželkou přestěhuje. Popisuje výchovu svých tří dětí, které s Lindou mají a vše, co s tím souvisí, včetně vztahů se svými přáteli a okolím. Každodenní život. Zvolený způsob je však mimořádně detailní a zahrnuje v sobě všechny autorovy osobní prožitky, pocity a z nich vyplývající myšlenky, které navíc rozebírá tak otevřeně a sebekriticky, že vám jde mráz po zádech. Chci to vůbec slyšet? Tak se budete ptát, aniž byste se nechali od čtení odradit. Nedá vám zvědavost a také určitý sobecký a svým způsobem příjemný pocit zadostiučinění, že „v tom“ nejste sami.

Společně s autorem se pozastavíte nad tím, že je možné (po tom všem) se ještě tolik zamilovat a kolik vášně v nás zůstává. Podivíte se nad tím, jak každé ze tří dětí stejných rodičů, může být jiné, jaký vliv na ně má prostředí, s čím se narodí a co okoukají? A jaký vliv mají ony na nás? Znovu si prožijete tak trochu svůj vlastní život, když budete číst o manželství. O chvílích maximálního štěstí a uspokojení, střídajících se s momenty, kdy máte přes neustálé sebeovládání pocit, že to dál nevydržíte a dáte se na útěk. O přizpůsobování se, ať už kvůli dětem, ze setrvačnosti, anebo ze zbytků lásky a také o neustálých obavách, že něco děláte špatně. O mužském egu, ale i o ženské rozmarnosti a pochybách o nás samých.

„Celý svůj dospělý život si udržuju odstup od jiných lidí, to je můj způsob, jak to zvládat, pochopitelně proto, že se dostávám k druhým příliš blízko v myšlenkách a citech, a pak stačí, aby se jen na vteřinu odmítavě odvrátili, a v mém nitru se strhne bouře.“

Autor polemizuje s Dostojevským, Tolstým, Munchem i Freudem a řeší s nimi smysl člověka ve vesmíru – „….je v něm jen hmyz mezi hmyzem…“. Nevyhýbá se ani vulgárním výrazům a naturalistickým scénám jako např. nevábným stavům v opilosti a kocovině nebo do detailu popsanému porodu. Tady Knausgard oproti předchozímu dílu poněkud přitvrdil. V závěru se pak ještě vrací ke svému otci, ale už s ulehčením a nadhledem a vzpomene si i na matku, na kterou se nyní dívá trochu jiným pohledem.

Můj boj 2 – Zamilovaný muž je velmi silné, autobiografické dílo – i když vlastně kdo ví? Může být i celé vymyšlené! V každém případě je opět šokující, přestože už ne tolik jako Můj boj 1. Pravdou je, že jakkoliv se nám zdá, že autor někde ubral, jinde zase hodně přidal a ačkoli se rozhodně nejedná o klasický příběh s dějem a pointou, jeho vypravěčské umění se nedá popřít. Nechte se překvapit.