Zajímavá kniha, kde cesta ke hvězdám je spíše cesta za poznáním sebe sama a vyrovnání se s minulostí, úzce spojená s nalezení svého místa na světě. Známé reálie na mne působily spíše zlehčujícím až komickým dojmem (kosmodrom na Petříně), nevím na kolik to byl záměr, spíše mne to rušilo. Těžko uchopit knihu jako celek, skáče od jednoho tématu ke druhému, červená nit příběhu není vždy zřetelná. Ale po dočtení bych ji doporučil.

Musím říct, že mě tahle knížka velmi překvapila. Námětem se blíží Faberově Knize zvláštních nových věcí, ale známými reáliemi mi byla mnohem bližší. Blízko má i k Marťanovi, a to humorem i osudem osamělého vesmírného poutníka. Poetikou a vztahem k minulosti mi pak připomněla Foerovo Naprosto osvětleno. Ačkoliv knihu napsal vlastně mladík - Jaroslavu Kalfařovi je osmadvacet – vůbec to na ní není znát. Najdete tu všechno – humor, absurditu, místy až filozofické rozmluvy, znalost české historie i nadhled třinácti let prožitých v USA. Bavily mě návraty do dětství a na český venkov (jen si budu muset najít originál a podívat se, jak se anglicky popisuje taková typická česká zabijačka s jitrnicemi a jelity), hovory o lásce i smrti, reálie Prahy, jiný pohled osamělé manželky Lenky i fantomová ruská raketa. Konečně soudobý český román, byť netradičně z žánru sci-fi.