Skvelé, strhujúce čítanie. Bol som zvedavý, čo ešte ďalšie autor vymyslel po napísaní Vesmírnej odysei 2001 a sklamaný som teda nebol. Vidieť v čase v podstate počiatkov kozmonautiky tak ďaleko vpred je obdivuhodné.

A. C. Clarke je zde opět ve skvělé formě. Z mého pohledu by takto nějak měla vypadat klasická vědecko-fantastická literatura. Hvězdička dolů z plného počtu je za to, že mistr se rozhodl místo na román navázat na Kubrickův film. Štěstí, že Kubrick se nerozhodl natočit druhý díl, aby v něm navázal na román. Guláš by pak byl dokonalý. Tato malá nesrovnalost byla asi jedinou chybičkou jinak veskrze propracovaného a skvěle vymyšleného díla. Je i dobrým obrazem doby, kdy vznikala, neboť je z ní cítít ozvěna projektu Sojuz - Apollo. A pokud se přeneseme do současnosti, tak ani s těmi Číňany nebyl autor daleko od pravdy.
Soukromý dovětek - knihu jsem si vytáhl z knihovničky k přečtení 11. října 2019 ráno, první kapitola se jmenuje Leonov a celá kniha je věnována tomutu sovětskému kosmonautovi - Alexeji Leonovovi. Tentýž den odpoledne jsem si na internetu přečetl zprávu, že Alexej Leonov zemřel. Byl společně s Vinnetouem a některými dalšími jedním z hrdinů mého dětství. Škoda, že dnešní kluci chtějí být raději youtuberem nebo rapperem než kosmonautem.

V pokračování se autor spíše zaměřuje na různé pohony vesmírných lodí, než na další objevy tajemného objektu.
V knize je tedy vznik hvězdy Lucifera díky které budou potomci na Zemi těžko chápat, že bývalo na obloze jen jedno slunce. Je to něco co se v roce 2010 tak trochu, no, nestalo.
Ale je zde vidět, že autor má bujnou fantazii ohledně představ o technickém vzniku hvězd.