V měsíčním kráteru Tycho je nalezen záhadný objekt: černý monolit, který vysílá pravidelný elektromagnetický signál na jeden ze Saturnových měsíců. Vůbec poprvé je proto hluboko do Sluneční soustavy vypravena lidská posádka. Ještě než dosáhne cíle,...
Vesmírná Odyssea je pojmem už po desetiletí a odkazy na ni stále žijí a jsou přítomny kolem nás, byť mnoho z nás si to ani neuvědomuje. Kniha, která vznikla až po filmu, je odkazem na nesmírnou fascinaci technickým pokrokem a hledění s nadějí do budoucna, dnes by však už neměla šanci uspět. Je důležité respektovat, že kniha byla napsaná pro jinou dobu, celkovou atmosféru společnosti a pro pevnou víru, že stačí jen málo a jako lidstvo budeme mnohem dále. Ideje se vytratily a zůstal jen suchý příběh o až příliš dokonalých vědcích, kteří jsou na své misi za poznáním daleko větším, než jaké lze omezenou lidskou myslí vůbec chápat. Nicméně i tak soudím, že není od věci se s příběhem seznámit a pochopit tak zákonitosti, které jsou spjaty s tímto žánrem a minimálně pochopíte více fórů a narážek v parodických seriálech.
Je vidět, že ve filmu šlo o výpravu na Jupiter, ...
Je vidět, že ve filmu šlo o výpravu na Jupiter, zatímco Clarke měl představu takovou, že výprava povede mnohem dále a pouze gravitace Jupiteru poslouží jako prak pro nabrání rychlosti do vzdálených končin vesmíru.
Ve výsledku je to ale jedno, jelikož stejně byl nakonec cílem tajemný objekt zcela opovrhující matematickými i fyzikálními zákony. Kdo ví, zda tajemný objekt nepředstavuje něco jako demonstraci k pokoření lidské povýšenosti o znalostech vesmíru.
Společně s románem "Setkání s Rámou" je "2001: ...
Společně s románem "Setkání s Rámou" je "2001: Vesmírná odysea" nejlepší kniha od A. C. Clarka z těch, které jsem dosud četl. Výborně vystavěný příběh, všechny tři části mají své opodstatnění a přísnou logiku. Všechny děje, zejména v závěru, i když byly třeba těžko představitelné, byly naprosto uvěřitelné. Z knihy je na každé stránce cítit, že autor, přestože je vystudovaný fyzik, netrápí nás suchopárnými výklady a nerezignuje na čtivost a plynulost děje. Jediné, co mi snad bylo trochu proti čtenářské srsti, byla "vzpoura" počítače HAL(a) 9000, ale na druhou stranu i zde byl autor velmi předvídavý, protože zřejmě většina z nás někdy bojovala u svého PC s nějakou tou donekonečna se objevující hláškou "ERROR". :-) Po dočtení knihy mi bylo jen trochu smutno z dnešního světa, kdy většina lidstva podle mého názoru zcela rezignovala na odvěkou touhu člověka vydat se vzhůru ke hvězdám.
Symbolická pouť člověka od jeho zvířecích počátků, přes první kontakt s mimozemskou civilizací a konflikt s umělou inteligencí, až po přechod na vyšší úroveň existence. Tak se dá ve stručnosti popsat jedinečné dílo Arthura C. Clarkeho, které vzniklo zároveň s dokonalým filmem Stanleyho Kubricka. Samotná odysea si vzala za základ povídku 'Hlídka', kterou časopisecky publikoval Clarke v 50. letech, ale až právě Kubrick v roce 1964, kdy hledal námět pro 'příslovečně dobrý sci-fi film', oslovil svého přitele Arthura a společně vytvořili scénář k mistrovskému filmu. Clarke zároveň s natáčením sepisoval knižní podobu, která se objevila na pultech knihkupectví týden po premiéře filmu. Oproti filmu se kniha liší pouze v detailech, je zde více prostoru pro popis technických podrobností a delší dějovou linku. Clarkeho styl je velice čtivý, nepoužívá dlouhá souvětí a složité slovní vazby, často se vyjadřuje technickým jazykem, který přibarvuje správný nádech sci-fi v epických pasážích, ke konci knihy se nevyhýbá uměleckému popisu cestování napříč vesmírem. Crake 2001: Vesmírná odysea je nádherným příkladem správné sci-fi a její čtení je blahým potěšením, které nejde přečíst jinak než jedním dechem. Kniha a film jsou oslavou lidského bytí a jeho (r)evoluce v nekonečném moři vesmíru.