Tohle je naprostá klasika kde je přesně vidět jaké možnosti může člověk poznat pokud se nenechá ochromit strachem a jak si může rozšířit představy o jiných civilizacích. Ráma je v podstatě jakási jiná verze světa uvnitř planety s vlastním ekosystémem. Akorát zásadní otázkou je, kdo je zde tou nejvyšší inteligentní bytostí se kterou by mohla výprava vést diplomatický rozhovor. Zdá se že asi nikdo a zároveň všechno. Ráma je pravděpodobně jakási archa po nějaké zaniklé civilizaci která putuje vesmírem a jiné civilizace se od ní mohou obohatit poznáním.
V podstatě tato povídka je pravým opakem Herberta George WELLSE a jeho Války světů či filmů typu Den nezávislosti které staví příběh na boji o obsazení prostoru ve prospěch silnější civilizace. Ráma naopak nedobývá, pouze putuje, a pokud o něj nikdo nezavadí, pak je to dobře, jelikož nemá co komu dát a pokud ho někdo začne zkoumat, je to rovněž dobře, jelikož může zájemci něco přenechat.
Takový příběh je zároveň otázkou pro každého, zda chce přispět svým poznáním vesmíru a nebo prahne po pomníku. Protože pokud někdo prahne po pomníku, pak je v něm silný kus dobyvatele. Zatímco pokud chce pouze růst a něco přenechat vesmíru i za tu cenu že to nikdo neocení, pak je spíše Rámou. Tohle je povídka která si pět hvězdiček jednoznačně zaslouží.

Jméno Arthura C. Clarka je v literatuře pojmem – a oprávněně. V knize Setkání s Rámou se skupina astronautů ocitá na palubě duté mimozemské lodi, která míří ke středu sluneční soustavy. Bádají tu, zažívají pocity nesmírné samoty a nakonec i blízké setkání s „obyvateli“ vesmírného plavidla. Ale co se stane, až Ráma dorazí ke Slunci? Zničí ho? Nebo cestou i Zemi? Rozuzlení děje jistě překvapí.