Petra Soukupová ve své čtvrté próze Pod sněhem dotahuje k dokonalosti svou metodu teď a tady, kdy zmnožením myšlenek, pocitů a nálad lapá realitu a popírá čas. Repliky vrší se zručností hodnou absolventky scenáristiky, která ví, jak diváka připoutat, i když opět nejde o příjemné téma. (...) Pod sněhem je rodinné psychologické drama, které si vystačí bez patologie a okázalých činů. Nikoli výjimečnost hrdinů a jejich osudů, ale jejich běžnost. V tom je novinka působivá stejně jako předešlé knihy Soukupové, v tom tkví magnetismus autorčina psaní a zároveň jeho masochismus. Není těžké ztotožnit se s jejím viděním mikrosvěta rodiny, ale je těžké najít v něm naději. Jediná, kdo se dokázala z rodinných pout alespoň trochu vymotat, je matka Marie. Bohužel až na sklonku svého života, a navíc neví, jak zkušenosti dcerám předat a nezranit je; tak raději mlčí. Tak jako pod sněhem zůstane na chvíli ukryt odpad i nesourodost a bílá pokrývka se zdá čistá a celistvá, je podle Soukupové rodina ve vzácných okamžicích záchrannou sítí. Většinou ovšem jde o lepkavou pavučinu, která své členy nikdy nepustí a v níž je nutné naučit se pohybovat.