Je to trošku škoda, že Dan Brown nevyužil možnosti ...
TIMONEL, 5.1.2018
Je to trošku škoda, že Dan Brown nevyužil možnosti a nevěnoval se o hodně více Dantově Božské komedii, zploštělá detektivní zápletka s bondovskými fetišistickými kulisami a neskutečnými hrdiny by dostala další rozměr, nejen o propojenosti, hloubce a sumě středověkého díla Dantova na pomezí renesance, ale i v historické skutečnosti středověkých, například benátských, dějin. Kdeže bychom se u Browna dozvěděli něco o Dantovi a mnoha rozměrech jeho veršů a významu, skoro téměř vůbec nic. Pouze oslavné tanečky a vyznání bez zjevného důvodu a motivace. Nicméně i tak je uměnovědné putování reáliemi Florencie, Benátek a Istanbulu celkem zajímavé a čtenář se může dozvědět hodně nových souvislostí. Zajímavé téma je i přelidnění, způsob uvažování, jak mu čelit a některé podnětné myšlenky transhumanismu, musel jsem si vygůglit, neznal jsem a docela jsem se poučil. Ovšem jestli Brown myslí vážně (opovážlivostí je tam mnoho, ale tento za všechny) v románu eticky chybějící rozměr, kdy vědec vezme do rukou osud lidstva a rozšíří celosvětově sterilizující virus, aniž by kdokoliv z románu vlastně pohnul brvou ve stylu "vyhladit třetinu lidstva pro záchranu civilizace je přijatelné", nevím, co skutečně říct na takovou opovážlivost, kterou se skutečně zodpovědný autor odmítá zabývat. To by mělo být jedno z hlavních témat. Ne, není, kniha je vystavěna jako triviální výstavní skříň současné úrovně masové kultury, tedy lépe řečeno popkultury. Ostatní je literární odpad, bohužel, a jedno vršení laciného akčního trháku za druhým, povrchní způsob psaní, celkem nuda, ale zejména trapnost. Způsob odkrývání souvislostí je převzatý z dřívějších detektivek, hrdinové nemají nic, žádnou psychologii, vývoj, skutečně nic, jsou to jen mluvící hlavy, kromě potěmkinovské masky nikdy neomylných, nesmrtelných a vždy brutálně inteligentních a neskutečných hrdinů. Kteří nejen že všechno přežijí, ale všechno jim vždy vyjde, přesně, načas, to je návrat do akčních béček osmdesátých let. Žádný Achilles, který v Homérově podání odmítne bojovat proti Tróje, Robert Langdon nikdy nezaváhá a nikdy nemine cíl, James Bond z dělnického londýnského předměstí může jen tiše závidět usedlému americkému akademikovi a superhrdinovi v jednom.