Román Nový život od tureckého spisovatele Orhana Pamuka je o mládí, o novém životě, jejž v tomto období hledáme a chceme prožít, až si nakonec uvědomíme, že jsme nic nenalezli. Příběh se točí kolem knihy, která rozdmýchává touhu "najít nový život bez nesnází a ran osudu" a jejíž četba mění životy. (...) Nový život je "malým", intimním románem. Neaspiruje na komplexitu a mnohovrstevnatost předcházející Černé knihy ani na pestrou polyfonii následujícího románu Jmenuji se Červená (1998, česky 2007). Přesto si pohrává s oblíbenými Pamukovými tématy – objevuje se zde již zmíněné stávání se jiným i tajemství či možná, s patřičným nadhledem řečeno, mysterium moci textu nad čtenářem.

<p>(...) Román vytvořil značnou část pověsti, které se Pamuk v současnosti těší. Vytříbil jeho styl, který mnozí nazývají postmoderním. Už příběh sám lze obtížně zařadit do tradičních schémat. Jde o příběh z větší části smutný, jehož prvky by znalejší pozorovatel hledal v road- movie, ale i v thrilleru, sci- fi, detektivce či v naprosté kýčovité slátanině. Možná i z tohoto důvodu je Nový život některými nahlížen jako mystická kniha o hledání života: se všemi smysly, tajnostmi i absurditami. (...) Postupně si tak nezbývá než zvykat na tvorbu autorů z nových kulturních okruhů, která projevuje i u nás bestsellerové ambice. Nezbývá, a to je dobře. Takto nastavená globalizace se konečně začíná jevit trochu sympatičtěji.</p>

Nedávno jsme napsali, že Jmenuji se Červená je nejlepším románem tureckého spisovatele Orhana Pamuka (* 1952). Byla to chyba – superlativy se má šetřit. Protože také mnohem útlejší román Nový život ostatní autorova díla v lecčem předčí.

<p>(...) Kdo si přečte Pamukův Nový život jednou, bude velmi pravděpodobně nadšen. Velmi pravděpodobně však přitom objeví pouze zlomek souvislostí, kterými je román prošpikován. A pochopí jej velmi pravděpodobně jen částečně. Samozřejmě hodně bude záležet na tom, nakolik zkušeným čtenářem je. Ale zcela jistě pokaždé, když se k četbě vrátí, před ním vyvstanou nové významy. Pochopí další a další záludnosti Pamukova díla. Ano, text - a zvláště pak text románu Nový život - je nekonečný. A kromě otázek nabízí i odpovědi. Jen potřebujeme číst opravdu pozorně. A stále znovu je hledat.</p>

(...) Pamuk svůj mystický příběh vypráví realisticky, jako by psal reportáž: máme pocit, že jsme s ním projeli turecký venkov, ochutnali burek se salátem, cítili levnou vodu po holení. Fantazmagorický thriller s mrtvolami a výbuchy je zasazen do krajiny, v níž je vše konkrétní, nezpochybněné a na svém místě. Pamuk zde neskrývá inspiraci filmy Davida Lynche, v Jmenuji se červená zase prohlubuje metodu odhalování, kterou použil Umberto Eco ve Jménu růže. Jenže Lynch, Eco a postmodernisté vůbec relativizují základní hodnoty a ironizují je. Pamuk bere všechno vážně. Používá jejich triky, aby podal komplexní obraz světa a zachytil jeho vnější projevy i vnitřní pohyby.