Ve své novince Tiché dny v Mixing Part pojednal norský spisovatel Erlend Loe manželskou krizi, směšné intelektuály i skoro idylické Německo. Je to ironický román s ironickým názvem: Mixing Part se totiž nejmenuje Mixing Part a tiché dny tam taky nejsou. (...) To, co se zpočátku zdá nevinným manželským špičkováním na německý účet, Loe intenzivně hrotí. Jednoduché věty, plné jednoslovných odpovědí typu o.k. či aha, čím dál výstižněji zachycují vzájemné odcizení, apatii až alergii. Nina se alespoň zpočátku snaží vztah zachránit, ale manžel jen trousí jedovatosti a utíká na záchod s tím, že musí myslet na divadlo. Postava divadelníka Brora, který neustále demonstruje svou hloubku, nadřazenost a výjimečnost, je tak kouzelně odporná, až začíná být sympatická. Její rysy však možná docení jen ti, kteří podobné osoby znají alespoň na dálku. Tiché dny v Mixing Part jsou tak nejen tragikomickou sondou do rozpadajícího se manželství, ale i zdařilou parodií na příliš důležité intelektuály.

Nina a Bror Telemannovi tráví letní prázdniny se svými dětmi v německém Garmisch-Partenkirchenu. Nina je učitelka a miluje Německo, němčinu a Goetheho. Bror je dramaturg, Německo nenávidí...

Koupila jsi to červené víno? Stojí na lince. Ale drahoušku, to je přece německé víno. Nemám ráda, když mi říkáš drahoušku.