Podobné tituly

Hlavním rysem románu Čáp a Lola je neustálé prolínání a posuny realit. Hrdina a jeho přátelé se pohybují ve světech, kde neplatí známé fyzikální zákony a kde se, což je mnohem podivnější, i renomované značky liší od těch našich. Když čtenář přivykne zvláštnostem nového prostředí, hrdina usne, zavře oči, silně až k bolesti přitiskne prsty na oční víčka, či naopak zajede pod kůži jehlou.

Ústředním motivem knihy polského autora Mirosława Nahacze, kterou pod názvem Čáp a Lola vydalo nakladatelství Dybbuk, jsou „měniče času“. Drogy. Povzbuzovače. Speedy. Bílej, hnědej, jakejkoli… Houbičky z Nahaczovy románové prvotiny Osm čtyři…

<p>(...) V románu Čáp a Lola se setkáváme s rozpadajícím se, fantasmagorickým světem mladých lidí, kteří se s volností vyrovnávají drogami. Legenda předčasně zmařeného života umělce umučeného démony často prokazuje recepci jeho díla medvědí službu. Dílo Mirosława Nahacze, který by se letos dožil šestadvaceti let, kdyby v roce 2007 nespáchal sebevraždu, však působí jako její samozřejmé pokračování. Autorova třetí próza Čáp a Lola (Bocian i Lola, 2004) se dá číst, i když je vám špatně, což je už samo o sobě hodně. Cítíme, že jde o relativně závažnou literární událost, ale na otázku, o čem kniha je, si musí každý odpovědět sám. Určitě o současné generaci " bez vlastností", které - jak pro jednou trefně uvádí záložka - " v životě zbylo jen vyrovnávání se s rostoucím blahobytem".</p>

<p>(...) Když čteme román Čáp a Lola a díky biografii na obálce víme, že se třiadvacetiletý Nahacz oběsil v jednom varšavském sklepě, začne se nám při četbě před očima míhat smyčka. Ta dodává již dostatečně temné knize ještě temnější odstín. Nahacz, narozený v Gladyšově, se inspiroval nejen současným českým autorem Jáchymem Topolem, jehož cituje na začátku knihy, ale také Burroughsem, Pynchonem a hudbou Joy Division. (...) Kniha Čáp a Lola je jako "opakující se melodie, která vás přivede do transu", je to mantra, jež se opájí formou, chrlí metafory a medituje sama se sebou a vlastním nadaným egem. Když hlas hlavního hrdiny tvrdí, že se svět "rozbíhal do všech stran", nelze mu nevěřit, ale po přečtení této knihy se bude rozbíhat ještě pěkně dlouho.</p>

<p>(...) Avšak velice záhy se klid začíná vytrácet, překlápí se v napětí, vzrušení, v rozkoš a společně s nimi ve strach, závrať a nevolnost. Próza připomíná nekonečný, bělobou pokrytý prostor, jakousi nevydařenou apokalyptickou meditaci, při níž se opakovaně otevírají dveře do těla a mysli, ale nedaří se vstoupit dál. Dveře zůstávají trvale a bolestně otevřeny. Postavy v próze téměř nepřetržitě halucinují, jedouce na speedu, "měničích času" a alkoholu. A je to jízda ohlušující, dechberoucí. Žít v realitě se zdá být nemožné, ba pokrytecké. Co taky ve světě, kde bůh studuje marketing a management, kde stále bují antisemitismus a kde se pohybují padělky lidí, od sebe rozeznatelné pouze datem prvního přijímání, biřmování, svatby a úmrtí. Nahaczův popis skutečnosti připomíná v mnohém koncentrák: oduševnělost a bohatost našich životů jsou vymizelé jako tuk v lágrech - zbude jen kůže na kostech.</p>