Popis: 1× kniha, vázaná, 192 stran, 12,7 × 20 cm, česky
Čáp a Lola je předposlední a zároveň co se týče tématu zásadní kniha, předčasně zesnulého polského spisovatele Mirosława Nahacze. Je oceňována jako „generační román“ lidí dospívajících na konci 90. let 20. století, přibližuje jejich snahu o vymezení...
(...) V románu Čáp a Lola se setkáváme s rozpadajícím se, fantasmagorickým světem mladých lidí, kteří se s volností vyrovnávají drogami. Legenda předčasně zmařeného života umělce umučeného démony často prokazuje recepci jeho díla medvědí službu. Dílo Mirosława Nahacze, který by se letos dožil šestadvaceti let, kdyby v roce 2007 nespáchal sebevraždu, však působí jako její samozřejmé pokračování. Autorova třetí próza Čáp a Lola (Bocian i Lola, 2004) se dá číst, i když je vám špatně, což je už samo o sobě hodně. Cítíme, že jde o relativně závažnou literární událost, ale na otázku, o čem kniha je, si musí každý odpovědět sám. Určitě o současné generaci " bez vlastností", které - jak pro jednou trefně uvádí záložka - " v životě zbylo jen vyrovnávání se s rostoucím blahobytem".
(...) Když čteme román Čáp a Lola a díky biografii na obálce víme, že se třiadvacetiletý Nahacz oběsil v jednom varšavském sklepě, začne se nám při četbě před očima míhat smyčka. Ta dodává již dostatečně temné knize ještě temnější odstín. Nahacz, narozený v Gladyšově, se inspiroval nejen současným českým autorem Jáchymem Topolem, jehož cituje na začátku knihy, ale také Burroughsem, Pynchonem a hudbou Joy Division. (...) Kniha Čáp a Lola je jako "opakující se melodie, která vás přivede do transu", je to mantra, jež se opájí formou, chrlí metafory a medituje sama se sebou a vlastním nadaným egem. Když hlas hlavního hrdiny tvrdí, že se svět "rozbíhal do všech stran", nelze mu nevěřit, ale po přečtení této knihy se bude rozbíhat ještě pěkně dlouho.
(...) Avšak velice záhy se klid začíná vytrácet, překlápí se v napětí, vzrušení, v rozkoš a společně s nimi ve strach, závrať a nevolnost. Próza připomíná nekonečný, bělobou pokrytý prostor, jakousi nevydařenou apokalyptickou meditaci, při níž se opakovaně otevírají dveře do těla a mysli, ale nedaří se vstoupit dál. Dveře zůstávají trvale a bolestně otevřeny. Postavy v próze téměř nepřetržitě halucinují, jedouce na speedu, "měničích času" a alkoholu. A je to jízda ohlušující, dechberoucí. Žít v realitě se zdá být nemožné, ba pokrytecké. Co taky ve světě, kde bůh studuje marketing a management, kde stále bují antisemitismus a kde se pohybují padělky lidí, od sebe rozeznatelné pouze datem prvního přijímání, biřmování, svatby a úmrtí. Nahaczův popis skutečnosti připomíná v mnohém koncentrák: oduševnělost a bohatost našich životů jsou vymizelé jako tuk v lágrech - zbude jen kůže na kostech.