Podobné tituly

(...) Jeho texty sebrané do knihy Panství ideologie a moc literatury jsou tedy čtenářsky lákavé již samotným faktem vydání v jednom svazku; kniha vypovídá o literatuře jako takové stejně jako o rozpětí Brabcových zájmů, jeho metodologii a - implicitně, avšak výrazně - o jeho pojetí literární historie. (...) Brabcova kniha je příkladem interdisciplinárního přístupu k látce. Aniž bychom se zde setkali s absencí citu pro hodnoty umělecké, pro to, co činí literaturu literaturou, není zde literární historie vnímána jako výsostné či pouhé území beletrie a jejích tvůrců; prostupuje všemi rovinami společenského života, ideologickými rámci, a projevuje se stejně tak v uměleckém výrazu jako v reflexích a zároveň reakcích sociologických, ideových a ideologických nebo politických. Brabcův zájem o problematiku antisemitismu (který je veden spíše politologicky než esteticky) je toho dobrou ukázkou. (...) Objektivní uchopení látky je tak u Brabce vždy vtahováno do etického horizontu; snad právě tento důraz byl důvodem ocenění svazku prestižní Cenou F. X. Šaldy.

Téměř v každém antisemitském pojednání je zabudován přehled protižidovských výroků, které demonstrují starobylost „židovské otázky“. Tím, že jsou v těchto textech k sobě řazeny nejrůznější výroky jako kompatibilní, ačkoli jsou vytržené z dobových souvislostí a při bližším ohledání vzájemně rozporné, vzniká představa, že jde o jakousi stálost, neměnnost parazitismu Židů v antickém i křesťanském světě.

Literární historik, vysokoškolský pedagog, kritik a editor Jiří Brabec (1929) je bezesporu výrazná autorita oboru, přesto nebyly jeho texty roztroušené po časopisech a sbornících knižně dosud zveřejněny.

(...) A teď najednou čtu Brabcovo jméno na knize Panství ideologie a moc literatury s upřesňujícím podtitulem Studie, kritiky, portréty (1991 - 2008), a nestačím se divit: on je Jiří Brabec vědátor na slovo vzatý, důkladný, pronikavý, dere se pod povrch každého tvrzení, protože má rozsáhlé znalosti, dokonce i zahraniční produkce, zejména filozofické (Lévi-Strauss, Barthes aj.). Jeho kritický zájem není možné označit shovívavě za soustředěný, vrhá se na svou látku až posedle, s neskrývaným zaujetím. Nenechává přitom kritizovaným příliš prostoru k obraně či k zapření vad - má pro svá tvrzení totiž nevyčerpatelné množství argumentů. Brabcovy kritické připomínky však nepostrádají ani v ošemetných případech schopnost rozvahy nejen znalce literatury, ale i jejího předobrazu - života. (...) Ale i tak si dovoluju tvrdit a upřímně vyznat, že kniha Panství ideologie a moc literatury ční o několik hlav nad obvyklou produkcí úvah o české slovesné tvorbě.

<p>Jen málokdy se podaří, aby kdysi publikované články působily se stejnou intenzitou v nové usebrané podobě. (...) Myšlenkový záběr knihy Panství, ideologie a moc literatury se tedy pohybuje od antisemitské literatury po estetickou normu literatury v totalitním systému. Některé studie přitom zaberou jen pár stránek, ale Jiří Brabec i na malém prostoru dokáže přesně vystihnout podstatu věci a nabídnout neotřelý pohled. V tom mu je oporou střídmý a metaforicky precizní jazyk. (...) Jiří Brabec ale nezůstává jen u událostí z dob nacistické okupace - provádí čtenáře celou historií antisemitských publikací na českém území a představuje mu, jak na ně česká veřejnost reagovala.</p>