Aaronův skok, to je navzdory mužskému jménu v názvu román ženský, o ženách a pro ženy. Linie si mezi sebou rozdělují a vzájemně proplétají ženy tři – Kristýna, Milena a Berta. To jsou zároveň i tři ženské věky – věk mladé ženy, věk stařeny a věk ženy, která je mezi nimi. Zatímco příběh Mileny je příběhem o zapomínání a Milenin o hledání, Bertin je příběhem umělkyně.
Je ti sice několik dějových linek, ale nakonec všechno v jádře krouží jen kolem jedné věci a tou je ženský úděl. Jinak řečeno řeší v podstatě toto dilema – je možné být umělkyní a zároveň matkou, nebo péče o dítě neumožňuje onu potřebnou míru svobody nutnou k tvoření? Další paralelní dějové linie, osy a body na ní zaplňuje různé. Vídeň kolem roku 1900 až 1930, tvůrčí nadšení, holocaust, Izrael, problémy se vztahy a s láskou.
Všechno začíná v Praze našeho času. Na počátku stojí zájem izraelských filmařů – chtějí natočit dokument o židovské umělkyni, která zahynula v koncentračním táboře – Bertě Altmanové a Kristýna Hládková, výtvarnice a babička mladé Mileny, která filmařům pomáhá, je jediná její žijící přítelkyně. Staré ženě se o minulosti příliš mluvit nechce, už proto, že s vyšším věkem jsou vždycky kontury daleké minulosti ostřejší, než včerejší den. A je to také vzpomínání bolestivé, už proto že Kristýna musí vzpomínat, jak si přisvojila muže ženy, kterou obdivovala a dokonce s ním měla i dítě. To, co Berta už nemohla. Kristýna proto nechce mluvit o osobních věcech, ale jak zjišťuje - Když si odmyslíme to osobní, co vlastně z člověka z bývá?
Oproti tomu Bertin příběh nejprve vede do Vídně. Do Vídně roku 1900, kdy se Berta narodila a poté do roku 1915, kdy se přihlásila ke studiím na Uměleckoprůmyslové škole, do dílny textilní tvorby. Vídeň, kde žije, je nemyslitelná bez kaváren a bohatého myšlenkového kvasu, který ji obklopuje. (Je možné, že se v příběhu mihl Kokoška, nebo není Nesmrtelná dáma trochu Alma Mahlerová?) Spisovatelé, umělci, architekti, intelektuálové, ti všichni už tvoří novou dobu, aniž to ještě tuší. A aniž vědí, co tvoří. Přesto je tahle Vídeň pro mladou ženu zakrátko příliš přízemní, příliš tradiční, a snem se stává Berlín. Berlín, kde Berta bude jednou toužit právě po oné Vídni. Mezitím ji však ještě čekají studia ve Výmaru, a dlouhodobý hořký vztah k muži, který je jejím někdejším kamarádem, spolužákem a později také společníkem. Bertin život je sice protknut vztahem, ale ne láskou. Její milenec se ožení s jinou a Berta tak odevzdaně přijímá roli té druhé, neschopná se ze zničujícího svazku vymanit. A nakonec 30. léta, přichází Praha. Tady se konečně protíná cesta Berty s Kristýnou, tady Berta touží už jen po úplně obyčejných věcech, po rodině, muži a kde se jí její přání aspoň částečně vyplní. Kruh se tedy začne uzavírat a v poslední etapě se seznamuje s mužem, kterého si vezme ještě než odjede do Terezína. Berta je totiž Židovka.
A co onen tajemný Aaron, který hraje důležitou roli v názvu? Stručně - je to izraelský kameraman, který možná přece jen opustí ženu a vrátí se do Prahy za Milenou. Možná tedy skočí…Aaronův skok je navzdory třem dějovým liniím a bohatým popisům poměrně přehledný román, který si v sobě nese vysoký stupeň dramatičnosti a smyslu pro detail. Velmi čtivé je vykreslení atmosféry Vídně stejně jako kreativní ovzduší umělecké školy i počínající zánik starého času. Jako inspirace jí ostatně posloužily osudy tří žen, jak se uvádí v úvodu knihy, přičemž jednou z nich byla i autorčina babička – sochařka Zdenka Kriseová.
Jinak asi není nutné uvádět, že to není žádná legrace, to čtenář jistě tuší....