Na knihu jsem netrpělivě čekala a vyplatilo se :-) Čte se jedním dechem, příběh má spád, čtenář bude napjatý, pobaví se a hlavně se dozví, jak to chodí po smrti. A že ani v nebi není tolik dobrodružství jako v lese za mezí a jeden se nenaučí tolik, jako tady na zemi.

Knížku jsem přečetla jedním dechem a zamilovala si jí. Vřele doporučuji rodičům i dětem.

Mám ráda fantazijní až fantastické prvky v příbězích, ale vždy očekávám, že to má svůj záměr, hledám v tom nějaký obraz, skryté poselství. V této knížce jsem byla často zmatená, co má který obraz znamenat. Svorně jsme ji se synem odložili nedočtenu - a to se nám často nestává!

Hořkosladká pohádka o přátelství – místy dojemná, místy úsměvná. Hořká, protože začíná smrtí hlavního hrdiny (Myši Šupito) a po krátkém čase i druhého hrdiny (lišáka). Oba se potkají ve zvířecím „nebi“ – kde, protože není hlad není důvod k nepřátelství (ale opravdu není? ) Vlastně zde začíná příběh, kde nás „čeká nejedno další překvapení a dobrodružství“ (z obalu knihy) Příběh o hrách, hledání, vytváření pout přátelství i ověřování, zda vydrží. Jelikož jde o „zvířecí nebe“, má poněkud „jiná pravidla“ než lidské. Tak by byla zvláštní kapitola, kam potom zařadit knihu Ivy Procházkové – ale to se snad s pohádkami nedělá.