Titanic mě nechal chladnou. Stejně tak Deník Bridget Jonesové a jiné 'slzotvořiče'. Příručku špatné matky jsem si v knihovně vybrala především díky lehce infantilní obálce; předpokládala jsem, že to bude vhodný druh oddychové četby pro dny mé nemoci. Oddychu jsem si (ve fyzickém slova smyslu) však moc neužila. Knihu jsem nebyla schopná odložit ani hluboko v noci a nakonec jsem ji dočetla dopoledne druhého dne. Přestože jsem nenapravitelný cynik, při čtení této knihy mi několikrát ukápla slza.. ne však taková ta lítostivá, spíš s příchutí čehosi důvěrně známého, pousmání se nad chybami, které znám, nad osudy, které jsou podobné těm mým.. Nevím, jestli je to jen můj vlastní pocit.. Nebo jestli každá žena při čtení této knihy vidí sebe, svou matku a svou babičku.. Já jsem se každopádně beznadějně zamilovala a nemůžu se dočkat, až si tuhle knihu přečte i moje maminka.. Jsem si jistá, že se bude cítit stejně. Doporučuji!

Tu knihu mi půjčila dcera. Přečetli jsme ji obě v ten pravý čas, abychom pochopili, že podobné životní strasti, jaké prožívala v uplynulém roce naše rodina, se odehrávají dnes a denně na celém světě. Jde jen o to, aby přes to všechno špatné zůstal v člověku optimistický pohled na svět a láska ke svým bližním i přes to, že vždy nesvítí slunce.