Hlavní hrdinka Hedvika se vrací po válečné službě v Africe domů, do poválečného Československa. Ale hrůzy války nezanechaly nic takové, jako bylo dřív. Kromě trosek svého domu, tu má i manžela, se kterým se za tu dobu odcizila. Podaří se jí v nové době navázat na původní život?

Typické téma pro paní Poncarovou – silná žena a historie naší země. To, jak autorka píše, mi je neskutečně blízké. Moc si užívám každou její knihu, ani tato nebyla výjimkou a líbila se mi stejně, jako všechny předchozí.

Příběh mě od začátku pohltil. Chtěla jsem vědět víc, jaká je minulost Hedviky, kde všude byla, co se tam dělo. Navíc jsem si hlavní hrdinku okamžitě zamilovala. Díky tomu jsem se do ní dokázala vcítit a emoce tak pracovaly naplno. Prožívala jsem s Hedvikou každou stránku a každou její vzpomínku. Ke konci jsem místy ani nedýchala a samozřejmě i nějaká ta slzička ukápla.

Ač Hedvika není skutečná postava, ale mohla tady nějaká taková žena být, na pozadí sledujeme opravdové hrdiny a historické osobnosti, které ovlivňovaly dění v Československu. Je zde skvělo ukázáno, jak přišel k moci komunistický režim, jeho začátky. To, kdo ho propagoval a kdo naopak proti němu bojoval. Tohle si z dějepisu nepamatuji, protože to tenkrát bylo pro mě nudné. Tady jsem to všechno vnímala a uložila do svojí mysli.

V knize jsou jak vážná témata jako válka, komunistický režim, ztráta domova, ale i ta běžná, každodenní, jako láska, přátelství a touha mít svůj domov. Je zde skvěle ukázáno, jak málo stačí, aby se lidé změnili, a to jak k dobrému nebo horšímu.

Úžasná kniha, skvělý příběh, nádherně napsaná!