Autorka pracovala jako kriminalistka více než třicet let. Za tu dobu pomáhala objasnit stovky vražd, loupeží a znásilnění. Pomáhala zavést nové postupy ve vyšetřování, a hlavně dokázala nahlédnout do mysli vraha.

True crime příběhy jsou v poslední době čím dál více v oblibě, já sama je mám ráda, proto, když se takováto kniha objevila z českého prostředí, neváhala jsem a nutně jsem si ji potřebovala přečíst.

Autorka nám přiblíží svůj život, jak vyrůstala, jak se dostala k práci vyšetřovatele. Jaké byly její začátky, jak se dále vzdělávala, jak se cítila v pozici ženy v oboru, kde pracují převážně muži. Uvidíme vývoj ve vyšetřování od roku 1992 až po současnost.

V knize samozřejmě najdete spoustu kriminálních případů, zejména pak vraždy a různé násilnosti. Některé z nich (v podstatě všechny) jsou neskutečné, nepředstavitelné a občas se mi hrůzou z činů stáhnul žaludek. Dostaneme si i k vyšetřování tzv. Orlických vražd, o kterých jsem moc nevěděla a kniha mi poskytla jasný popis, takže jsem hned o něco chytřejší.

Toto všechno bylo zhruba v prvních dvou třetinách knihy, pak ale přišel obrat a poslední třetina mě prostě nebavila. Byla hlavně o tom, jak prosadit nové metody ve vyšetřování a jak je těžká domluva s nadřízenými. Chápu, že to byla důležitá součást práce paní Hofmanové, ale pro mě, běžného čtenáře, to bylo nezajímavé a nepodstatné.

Naštěstí nakonec byl popsán ještě případ prvních sériových vrahů v České republice, a to bylo opět skvělé.

Rozhodně díky popsaným vyšetřování kniha stojí za přečtení a je na každém, jak si přebere tu část knihy, která pro mě osobně nebyla zajímavá.