Že je to výjimečné dílo, mi bylo jasné po pár stránkách. Co se stylu týče, nelze autorce nic vytknout, se slovy zachází mistrně. Po přečtení mám ale pocit, že kniha měla sloužit jako autorčina autoterapie a že zákonitě musela vyústit v úlevný pocit vyprázdnění. Všemi téměř 750 stránkami prostupuje téma čínského autoritativního režimu, které mě přesvědčilo k pořízení knihy, ale témat, která v ní najdete, je nekonečně mnoho. Občas to dělá dojem, jako by se autorka nechtěla vzdát žádné myšlenky, která se jí kdy v hlavě zrodila. Ústřední postava Spisovatelky ze srdce opovrhuje lidmi, pro které je nejdůležitější mít plnou ledničku, až to začne být vyloženě otravné. A to říkám jako někdo, kdo se taky opakovaně pozastavuje nad hodnotami dnešní společnosti. Stovky stran se v knize neděje, jen se vrší další a další povýšenecky působící odsudky lidí, do jejichž společnosti hlavní postava, bůh ví proč, stále znovu a znovu dobrovolně vstupuje. Snad proto, aby autorka mohla vymýšlet čím dál důmyslnější formulace, kterými mi lidstvo pohaněla. V poslední třetině se sice věci dají do pohybu, ale to už jsem byla tak otrávená, že jsem se k poslední stránce pročetla s vysloveným odporem.

Geniální sofistikovaná analýza a kritika naší společnosti traktovaná skrze analogii s Čínou.
Která asi nebude každému zrovna po chuti.
PS: anotace je lehce zavádějící. Slibuje tak trochu klasický románový příběh vyjmenovaných postav, jenže ty se svými proplétajícími se osudy jsou spíše jen odrazovým můstkem pro distribuci úchvatné plejády autorčiných postřehů, názorů, parael, metafor, politických komentářů, historických glos atd. ...
Ale asi by nebylo komerčně výhodné psát do anotace: "kniha, po jejímž přečtení se možná budete stydět (resp. ještě víc stydět) za svou společnost, historii nebo i sami za sebe".

Těžká hutná četba. Ale musím přiznat, že časem už mi to přišlo hodně nabubřelé, sem tam jsem i přeskočila, což se mi u Denemarkové ještě nestalo. Miluju Kobolda a Příspěvek k dějinám radosti, ale k tomuhle už se určitě nevrátím. Je to spíš o egu autorky, úplně vidím, jak je na sebe pyšná a očekává pochvalné ódy, že něco takového napsala. Nejen obsahem, objemem, ale hlavně tématem. Ale na čtenáře se tu trochu zapomnělo.

Ač velmi čtivé, tak (spolu s Kunderou) musím říci že toto je čistý morální exibicionismus. "Jakkoli Denemarková názorově vychází z pozic, jež jsou většině z nás blízké, činí je následně natolik nesnesitelnými, nabubřele vyhrocenými a směšnými, až má jeden chuť se přidat (aspoň verbálně) na opačnou stranu barikády," napsal v roce 2014 dnes již nežijící kritik Vojtěch Varyš. A dobře udělal. Cituji z knihy : "Češi vyhnali sousedy proto, že mluvili německy", "Český humor - občas je to spíš humor zlých cyniků a zamindrákovaných spratků a fašistů všedního dne." "Západní i východní společnost kráčí k restauraci tradičních sexistických hodnot a k šovinismu a jejich nejvyšší hodnotou je násilí a bludné přesvědčení o moci (partiarchálních mužů). " Navíc musím konstatovat že některé čínské reálie působí značně nevěrohodně. Neznám čínský zelený čaj "dračí stěna" - pokud vím existuje "dračí studna" - klasický LUNG CHING. Ještě před dvěma lety bylo umístění v Magnezii Liteře zárukou kvality.