Byla to moje první kniha od této autorky a už vím, že nebyla poslední. Tento styl psaní mě prostě baví. A slovní hříčky, které používá jsou skvělé.
Je to velmi čtivý příběh ze života o radostech, starostech, obavách, vztazích rodičů a dětí.
Určitě doporučuji přečíst

Josefíně je jedenáct let a v její rodině to momentálně není zrovna růžové. Babička umírá na Alzheimera, táta nedávno málem umřel a máma říká, že umřelo něco v ní. Všichni hledají smysl života, ale není jisté, že ho vlastně najdou.

Je to příběh ze života. O lásce, rodičovství, strachu. O každodenních problémech, radostech i strastech (i když těch radostí tam zrovna mnoho není). Kniha je důkazem, že se i vážný příběh dá napsat s humorem, ale zároveň citlivě.

Autorka v příběhu komunikuje se čtenářem, tím nás vtáhne více do děje a donutí nás zamyslet se nad svým životem. Některé životní pravdy a situace nám totiž můžou být dobře známé. V příběhu se střídají vypravěči, díky tomu vidíme děj z různých úhlů pohledů a dohromady se vše krásně prováže.

Divím se, že jsem ještě od autorky nic nečetla. Musím to rozhodně napravit. Její styl mi maximálně vyhovuje – vážná témata s přídavkem ironie, člověk se musí usmát i nad těžkou situací.

Skvělá kniha ze života pojatá s nadhledem, kterou si rozhodně přečtěte.