Katarína je Slovenka, která se provdala za Čecha. Když přijíždí na Vánoce do Bratislavy k rodičům, je tam sama a ostatní očekávají, že vysvětlí, kde je její manžel. To však ani ona sama netuší. U stolu také chybí Dora, její sestra, o té se však už v rodině dlouho nemluví. Sledujeme tak rozvod hlavní hrdinky, který je paralelou rozvodu mezi Českou a Slovenskou republikou.

V příběhu se ocitáme v Praze, v Bratislavě, ale i na několika místech v Itálii. Vnímáme tu rozdílnost jazyků, národností i kultury. Jaké je to být cizincem a jak se přizpůsobit. Nejen Katarína tu hledá sama sebe i místo, kde je vlastně doma. Každý je jedinečný, každý má své problémy, které ani náš nejbližší přítel nemusí pochopit.

Je to smutné čtení, ale je ze života. Možná, že se v příběhu najdete, možná Vám bude připadat úsměvný, možná, že si u něj pobrečíte. Rozhodně Vaše emoce budou při čtení pracovat.

Autorka střídá místa, čas i vypravěče. Možná byste mohli být lehce zmateni, o jakém období právě čtete, ale postupně jednotlivé části příběhu do sebe začnou zapadat a před očima se vám ukáže celý obraz toho, co nám autorka chtěla sdělit.

Co mě ohromně bavilo, tak názor Slováků na rozdělení Československa. Je to pro mě nový, jiný pohled a bylo tak zajímavé nakouknout do jejich pocitů.

Je tu znát autorčina zkušenost s Itálií a s italštinou. Bylo cítit, jak se v příběhu odráží její vlastní pocity.

Tato kniha je její prvotinou, hned byla nominována na Cenu Strega v Itálii a je mi jasné, že oprávněně. Já byla nadšená moc a věřím, že autorka bude v psaní pokračovat.