Jeden starý dům, zvláštní rodina, ještě zvláštnější dialogy a přichází konec světa. Nebo ne? S Shirley nikdy nevíte na čem jste. Stejně jako v její knize Dům na kopci. Komu můžete věřit? Nepřináší žádné jistoty a nejspíš na konci dojdete s nezodpovězenými otázkami. Miluju ji díky podivným/nesympatickým postavám, dobovému jazyku a konverzacím vyhnaným do absurdna. Je to jako sledovat v přímém přenosu hororovou grotesku. Ta jízlivost v kombinaci s dlouhými větami plných přechodníků asi není pro každého. V dnešní popularitě přímočarých “domů” Darcy Coates, kde vás nemá co překvapit a opakuje se vzorec. Tady nevíte na čem jste, v jakém žánru jste, i když rovnou říkám, že hororových prvků je tu míň a nedá se to označit za čistokrevný horor, spíš gotický román. Ve výsledku je to na tobě: jestli budeš kroutit hlavou, že je to až moc, nebo přistoupíš na její hru a užiješ si dialogy, při jejiž černosti a kousavosti sebou budeš cukat. Já si volím u ní vždy to druhé. Je jiná, provokuje formou, postavami, posouvá dál hranice normálnosti.