Po celou dobu, kdy se spolu s autorkou vracíte do temné doby naší minulosti je vám úzko, chce se vám křičet a trpíte úzkostí, ale je potřeba odhalovat tyto zločiny a nezavírat oči . Výborná četba

Troufám si říct, že jsem toho o 50. letech v Československu přečetla poměrně dost, ale tohle?
Zážitek z čtení románu ve mě pravděpodobně zůstane ještě dlouho a několikrát jsem uvažovala, jestli ho vůbec zvládnu dokončit. Doporučuji všema deseti, ale upozorňuji, že příběh není pro citlivé povahy.
Radka

To bylo něco na co jen tak nezapomenu. Tak drsné poslouchání jsem dlouho neslyšela. Odporná zvěrstva odporné doby, na kterou by se nemělo zapomínat a naopak připomínat.

Musíš to zvládnout, každá to tu musíme zvládnout. Abychom mohly vyprávět. A jednou za to všechno zaplatí, uvidíš."

50. léta víme, že je černé místo dějin. Političtí vězni, nelidské podmínky, hrůzné zločiny a společnost, která neviděla, nebo nechtěla vidět.
Ale není nad knížky, které ti tyto různé škraloupy z minulosti hezky vypálí do mozku.
Tato dává těm hrůzám jasnější kontury, nejsou to už díky ní řádky z učebnice.
Ty části z Pankráce jsou hodně drsné, tělem mi projížděl stud, za to, že to Češi dopustili. Že někdo přežil koncentrák a potom skončil tady. Ponížení na nejhlubším dnu.
A hrůzy se stupňují, tím i tvoje znechucení, hněv a pak přijde zadostiučinění v podobě pomsty, kterou bere do svých ruk kat této knížky. Samozvaný soudce. Kéž by to tak bylo. Kéž by každý bachař a posluhovač režimu nestihl převléct kabát po revoluci a dočkal se spravedlnosti. Aspoň na těchto stránkách se o tom hezky čte.
Naplnila mě takovým, ale TAKOVÝM zadostiučiněním. Nasávala jsem tuto spravedlnost.
Mělo by se o padesátých letech učit důraznějc ve školách. Taková blízká minulost. TAKOVÁ hanba. A paní Klabouchové bych tu chtěla poděkovat.
Když má někdo dar a vládne umem popsat podstatu zla, používat češtinu tak úderně, že člověk chce u čtení odvracet oči, ale vlastně nemůže, jak jsou tady slova důležitá. Projevila tu umění dát těmto hrůzám formu, lidský tvar, ty pravé kontury, aby vás posadila na prdel.
Úžasná knížka, kterou přečteš hned, dá ti toho neuvěřitelně moc. Ať už informací o pankrácké věznici, důvody k vzteku, povědomí o začlenění propuštěných vězňů do společnosti.
Tleskám! Jak jinak do lidí narvat nebo připomenout jim tyto věci, než právě touto formou, aby si řekli -brilantní knížka, tady ji máš, přečti ji a pošli ji dál. Okamžitě!

Tak strašné! Respektive skvěle napsaná kniha se srdcervoucím příběhem. Dozvíte se zde reálné dopady akce Kámen, o příšerném zacházení s politickými vezeňkyněmi ze strany komunistických bachařů a vyšetřovatelů 50. let 20. století, o zničení nespočtu životů. Dětských i těch dospělých. Kniha jako taková je napsaná výborně, autorka mi dala falešnou naději, že někdo ty zmařené životy pomstil. Doufám, že tento titul nezapadne a dostane se do rukou mnoha čtenářů. Mladých, aby se to už nikdy neopakovalo i starších, aby nezapomněli. Kdyby šlo dát 10 hvězdiček, tak je dám.

Tolik bolesti v jedné knize, psané bez servítek. Jak snadno se zapomíná. Zahrnula bych knihu do povinné četby, protože o 50. letech se ví, ale nemluví. Ne dost. O připomínku toho, jak jsme jako národ selhali, přece nikdo nestojí. K čertu s tím. Jen doufám, že jsme se jako Češi aspoň trochu ponaučili z minulosti. Kéž by tato kniha byla jen fikce a já na ní za pár dní zapomněla. Ale to se nestane.

Velice silné téma, jako ostatně i většina dalších děl o padesátých letech. Po každé takové knize je mi hodně smutno, jaké zlo se dá v lidech objevit, ale určitě doporučuji přečíst, protože tato fakta se nesmí zapomenout. Kde se v lidech bere tolik sobeckosti, nenávisti a bezcitnosti. Ta krutost vůči bezmocným dětem, jejich matkám, hrdinství některých lidí a i v bezmoci silná citová pouta. Pro mě velmi potřebná kniha pro všechny generace.

Na dávné zločiny lidé často zapomínají, ne však Muž s dírou v srdci, toho jeden takový zločin připravil o rodinu a on se snaží, aby zlo bylo potrestáno. Mezitím, v léčebně dlouhodobě nemocných, přijmou novou pacientku a s ní přichází i něco, co je mimo chápání personálu.

Uf, tak toto je hodně silný příběh. Od prvních stránek kruté a smutné. Při čtení mi běhal mráz po zádech a kolikrát jsem četla se zatajeným dechem.

Zlo se v naší historii vyskytlo hned několikrát, a to v různých podobách. To v padesátých letech bohužel přišlo přímo z našich řad a co se tu dělo, je nepředstavitelné a hrůzné. Rozhodně si tuto dobu musíme připomínat a nesmíme dovolit, aby se něco takového opakovalo.

Již jsem četla několik knížek s touto tématikou, ale to, jak to autorka zpracovala ve své knize, je neskutečně silné. Prožívala jsem každou větu, bylo mi smutno, bolelo mě to číst.

Chtěla bych říct, aby si knihu přečetli všichni, aby věděli, co se tu dělo, ale na druhou stranu pozor, je to opravdu hodně drsné a zasáhne Vás to.

Kromě krutosti lidí a nespravedlnosti, je to příběh i o síle ženy, o mateřství, o stáří. Nechybí tu ani pohled do svědomí těch, kteří zlo páchali. Nejsilnější na tom je ale hlavně to, že je to podle skutečných příběhů.

Po dočtení mám plnou hlavu pocitů, ale vůbec je nedokáži uchopit, abych napsala všechno, co chci. Přečtěte si knihu sami a hned budete vědět, co se Vám tu snažím říct.

Na místo u severní zdi Ďáblického hřbitova by se rozhodně nemělo zapomenout a díky Petře Klabouchové se to může podařit…

Tenhle román by si měl povinně přečíst každý.
Silný syrový příběh o zvěrstvech komunismu.
Málo známé téma ženských vězenkyň a jejich pohřbených dětí na Ďáblickém hřbitově.
Tolik obětí komunistického režimu a zničených životů. Člověku je z toho velmi smutno.
Určitě doporučuji k přečtení.

Málokdy se stane, že bych si sedla a dala 335 stran na posezení. Vlastně se mi to stalo podruhé v životě.
Před časem jsem byla na Ďáblickém hřbitově a cítila jsem úctu a soucit k politickým vězňům, vězeňkyním a jejich novorozeným dětem. Po přečtení této knihy jsem zjistila, jak málo o jejich osudech a utrpení vím.
Říct "nelidská krutost STB" by byla nadsázka!
Některé postavy v knize jsou inspirovány skutečnými lidmi. Zlomit komunistické odpůrce zavražděním dítěte, mučením psychickým i fyzickým, porodem dítěte ve špíně a tmě cely... mi připadá nepředstavitelné. A po Sametové revoluci je zde muž, kterému v té době agent STB zastřelil maminku a předtím i tatínka. Tento muž si najde v archivech složky o těch, kteří měli na svědomí tyto a podobné zločiny. A do konce svého života přejímá spravedlnost do vlastních rukou, spravedlnost, která je veřejně opomíjena.
Nelze zapomenou ani odpustit i po šedesáti letech.
Z tohoto důvodu je kniha velmi důležitá a edukativní, navíc obsahuje zajímavé rozuzlení.
Je kniha detektivkou? Dost možná ano.

Vaše Iva ze Smíchovského knihkupectví