Když jsem nastoupil na studium historie, tak se o té knize všude mluvilo, ale nikde se nedala sehnat. V obchodech vyprodaná, v knihovnách na měsíce dopředu beznadějně zamluvená na vypůjčení. Ne že bych se na ni bůhvíjak třásl, ale podle výkladů našich pedagogů, kdo si Sýr a červi nepřečte, ten nemůže být historik. Nakonec jsem tehdy musel přistoupit k nelegálnímu stažení z jednoho webu, abych si ji přečetl alespoň na monitoru. Když jsem zjistil, že letos vyšla ve 2. vydání, tak bylo jasné, že ji chci. Nakonec jsem ji dostal před dvěma týdny k narozeninám (spolu s řadou dalších krásných knih), abych ji za jeden a půl večera znovu přečetl a znovu téměř jedním dechem. Nemá smysl říkat, o čem je, to už tu zaznělo a dá se to dohledat. Podstatnější spíše je, jak na koho působí a na mě zapůsobila i po těch víc jak deseti letech od prvního přečtení znovu jako bych u toho byl a jako bych s Menocchiem sám mluvil a znal ho.

Jak už napovídá název, kniha popisuje život mlynáře Domenica Scandelly, zvaného Menocchio, který autor mohl rekonstruovat z dochovaných zápisů ze soudních procesů. Ty s ním byly vedeny kvůli jeho kacířským prohlášením. Na základě svého výzkumu Ginzburg ovšem představuje nejen život mlynáře, ale i “jeho svět”, tedy Itálii v 16. a 17. století a s tím spojenou mentalitu a hodnotový žebříček tehdejšího “běžného” občana. Dílo, které bylo původně vydáno roku 1976, v originálním italském názvu “Il formaggio e i vermi”, je dodnes považováno za jednu z nejvýznamnějších vědeckých studii nejen na poli mikrohistorie.
Kniha Carla Ginzburga je vhodná k přečtení nejen pro odborné historiky, ale také pro laickou veřejnost. Téma raného novověku představuje v zajímavém světle jedné osobnosti, jak už to u mikrohistorie bývá, a tím nejen lépe pomáhá dát do souvislosti historické reálie jako takové, ale zároveň ukazuje, jaký měly vliv události na jinou, než světskou společnost.
Neváhám proto knihu doporučit nejen studentům a odborníkům, ale také pouhým milovníkům historie, kteří by si rádi přečetli dílo pojaté jinak než obvyklé monografie.

Musím říci rovnou na začátku, že je to jedna z mých nejoblíbenějších historických knih. Vzdělaný mlynář i díky četbě knih, zároveň velmi neortodoxní, co se týče vnímání světa se dostal do soukolí mocenského světa. Carlo Ginzburg nám díky inkvizičním protokolům zprostředkoval vhled do neformálního uvažování prostého člověka v 16. století. I padesát let po vydání této knihy je stále inspirativní a poučná.

Italský historik Ginzburg líčí napínavě ve své knize výsek životního příběhu venkovského mlynáře Domenica Scandelly přezdívaného Menocchio, jenž žil na přelomu 16. a 17. století ve Furlantsku na severu Itálie. Nejednalo se však o obyčejného, ale naopak o velmi vzdělaného venkovana schopného do hloubky uvažovat nad náboženskými otázkami. Možná ještě zajímavější je skutečnost, že své vzdělání získal na základě přečtení několika málo knih. Jeho následná odvaha mluvit o věcech věrouky bez teologického vzdělání, vedla k zatčení a vyslýchání inkvizicí. Dialog mezi inkvizitorem a kacířským mlynářem o otázkách víry tvoří dominantní část příběhu.
Ginzburg nabízí pohled na historické dění ze zcela jiné perspektivy, neboť hlavním tématem nejsou politické dějiny a s nimi spojení panovníci, státníci, bitvy války, ale člověk z nejniže postavené vrstvy společnosti. Dokazuje, že i malí, na první pohled bezvýznamní a mnohými historiky opomíjení lidé mohou vytvářet svébytný okruh dějin, do něhož stojí za to nahlédnout. V tomto případě se jedná o zachycení myšlenkového světa venkovského člověka, jenž uměl na rozdíl od mnoha svých vrstevníků číst a nabyté informace do hloubky promýšlet. Před vyslýchajícím inkvizitorem svérázným vystupováním boural základní principy křesťanské víry, a to například zpochybněním neposkvrněného početí (panna nemůže rodit), nebo vzniku světa. Prohlásil, že svět byl zpočátku velkým chaosem, z něhož se postupným zhušťováním stala hmota a jejím postupným zráním vznikly další věci, podobně jako zhušťováním mléka vzniká sýr a v sýru později červi. Za své názory zaplatil životem.