Příjemná japonská lahůdka o změnách společnosti, o době, kdy nám bylo nejlépe, i když subjektivní nejlépe nevypovídá nic o to, co se dělo v celé společnosti. Kniha mě upomínala na Soumrak dne či na Malíře pomíjivého světa, ne nadarmo od japonského spisovatele. Možná bych na konci uvítal větší herdu mezi oči, ale člověk nemůže mít vše.

Do rukou se mi dostala knížka autorky Kjóko Nakadžimové "Malý dům".
Osobitě vyprávěný příběh plný lásky, bolesti oddanosti. Dozvíme se zde i něco z japonské historie, kdy mladá dívenka Taki, jako všechna japonská děvčátka té doby, nastupuje do služby jako služebná.
Sama, v době hlubokého stáří , se k těmto událostem vrací.
Vzpomíná na krásný malý dům, domácnost, kde sloužila. Popisuje Japonsko v 30 letech, to je v době radosti a víry, potom l letech válečných a i v těžkém čase kapitulace.
Autorka dokázala tento příběh vroucně a precizně přenést na papír.
Její vyprávění je narušováno prasynovcem, jeho pohledem na vyprávění.
Po její smrti se rozhodne pátrat po osudu lidí, které milovala.
Kniha byla přeložena do mnoha světových jazyků a i zfilmována. Dílu nechybí zranitelnost, něha, ba i krutá realita dané doby. Kniha si jistě zaslouží velkou pozornost čtenářů.