Pokojská coby samozvaný detektiv zní jako skvělý námět (a troška vyčinění lidem, co po sobě všude nechávají jen bordel), ale zpracování bohužel tak skvělé není. Autorka používá třicet slov tam, kde by jich stačilo deset. Samozřejmě, je třeba popsat prostředí, ve kterém se Molly pohybuje, ale těch informací a textu je hned od začátku tolik, že si člověk pomalu ani nevšimne, když se v jednom pokoji objeví mrtvola. A pokud jde o samotnou Molly, ta je jako Forest Gump křížený s Mr. Proprem. Projevuje se to například tím, že během výslechu má potřebu srovnat poznámkový blok policistky úhledně podél linie stolu, zuby ohlodané tužky už se ale nedotkne, jakkoliv je nakřivo, protože je jistě plná bakterií.

Pro hrdiny tohoto typu mám slabost. Trochu asociální hrdinka musí najít sílu v sobě a získat přátele, aby se ubránila obvinění z vraždy. Zjisti přitom o svém okolí, ale také o sobě dané mnohem víc. K naprosté spokojenosti mi snad jen chybí něco v stylu, kterým autorka píše.