Trujkuntu č.6 jsem se nemohl dočkat, sice jsem měl trochu obavy, aby šestý díl nepropadl nějakým opakujícím se klišé, jak tomu bylo třeba v sedmdesátých letech u některých románů E.M.Remarqua, leč obavy byly naprosto plané.
Kniha, ostatně jako všechny předchozí díly, se čte jedním dechem , je skvěle napsaná, vřele doporučuji.
Douška na závěr - Kdo nečte Trujkunt, jako by nebyl!
Pepa

Velmi čtivá kniha, přečetla jsem ji téměř jedním dechem. V životě majora Sarana se odehrála nečekaná změna, která vnesla do příběhu nový ráz. Závěr knihy je velice dramatický, v jedné chvíli se zdálo, že Saran nepřežije. Knihu vřele doporučuji.

Autor opět nezklamal, obral mě o další ( naštěstí jen jednu !) noc spánku.
Nechápu co recenzentu Zdeňkovi Novotnému trvalo dva večery. Asi to bude tím suchým únorem, který zmiňuje...
Žádám tímto, zdvořile, autora a Argo o další " kousek".

​Devět měsíců uplynulo od chvíle, kdy jsem dočetl Krystu, do této chvíle poslední vydanou detektivku odehrávající se v Trujkuntu. Tak dlouho jsem musel čekat na Trujkunt s pořadovým číslem 6, Náraz a Prales. Čekání se ale vyplatilo. Dva skvělé večery s majorem Saranem, během kterých jsem úplně zapomněl na právě probíhající suchý únor.
​Čtenáři, kteří znají předchozí detektivní příběhy z Trujkuntu se nebudou po přečtení Nárazu divit, že jsem při četbě posledních řádků na konci povídky, vykřikl: „Ty Vole!“… Takto jsem zareagoval na dějový zvrat, který mi autor přichystal.
Obě povídky jsou skvělé. Za těch devět měsíců jsem zapomněl, jak dobře umí Sagitarius vystupňovat rozuzlení zápletek. Předposlední kapitola knihy, napsaná ich formou je toho důkazem.