Divný. Četla jsem na to všude chválu, ale já jsem zklamaná.
Příběh obsahuje pár zajímavých myšlenek o historii knih, ale to je asi tak všechno. Vůbec mi nesedí autorův styl - buď neznám japonskou literaturu (neznám), anebo je to skutečně styl slohové práce žáka nějakého vyššího ročníku základní školy. Neuvěřitelně mi lezlo na nervy, jak se postavy pořád ptají tím, že opakují slovo či větu právě vyřčenou. Co to má být? Přímá řeč a dialog za každou cenu?
Rovněž mi vadí ty mravokárné poučky o četbě klasiků - já to prostě autorovi nevěřím. Těžko zbaštím, že někde žije knihkupec, který celé dny leží v klasické světové literatuře… A o tom bych jako knihkupec měla něco vědět ;-)

Co je pro člověka důležité? A jakou roli v jeho životě hrají knihy? Tyto a mnoho dalších otázek nám klade kniha japonského lékaře, spisovatele a scénáristy Sósuke Nacukawy.
Hlavním hrdinou je nesmělý středoškolák Rintaró, jehož dědeček vlastní zapadlý a vzácnými knihami našlapaný antikvariát. Je sice plný krásných knih, ale zákazníků je pomálu. Když dědeček zemře, zůstane Rintaró na všechno sám a musí se rozhodnout, co udělá nejen se starým knihkupectvím, ale především se svým životem.
Průvodci po této jeho cestě k zásadní přeměně mu jsou spolužačka Sajó, ale především mourovatý, trochu nabroušený kocour Tygr, který každou situaci neopomene břitce komentovat.
Někde jsem četla, že je kniha určena i pro malé čtenáře...inu, dětem se určitě bude líbit putování kocoura s Rintaróem labyrinty a také dobrodružství se zachraňováním knih. Nejednou jsem si vzpomněla na malé děvčátko Momo, kterak putuje s želvou KIasiopeou za Pánem Času...dospělí čtenáři si v tom zas mohou nalézti svoje otázky po smyslu života a vůbec. Vlastně by se dalo říci, že ideální je čtení dospěláků s dětmi, kdy obě strany mohou tu druhou obohatit. Stejně, jako tato kniha mě.

Kocour, který zachraňoval knihy je označen jako japonský bestseller číslo 1. Jistě se mnou budete souhlasit, že ne každý bestseller stojí za přečtení či snad za pořízení do vlastní knihovničky. V tomto případě však můžu s klidným srdcem říct, že pokud si tuto knihu přečtete, a třeba i koupíte, neuděláte chybu. Tím spíš pokud máte rádi knihy, Malého prince a jisté zvířátko připomínající velkou kouli chlupů.

Japonský spisovatel Sósuke Nacukawa, který je mimo jiné i lékařem a scénáristou, nás seznamuje se středoškolákem Rintaróem Nacukim. Rintaró je vášnivý knihomol, jenž většinu života strávil se svým dědečkem v jeho knihkupectví-antikvariátu. Po dědečkově smrti se Rintaró chystá knihkupectví zavřít, avšak v tu dobu se u něho zjeví mluvící kocour, jenž ho žádá, aby mu pomohl zachránit knihy. Spoustu knih, které jsou uvězněné, osamělé a nemilované…

Když jsem se do čtení pouštěla, netušila jsem, co přesně bych měla čekat. Ještě nikdy jsem nečetla žádnou knihu od japonského autora a vzhledem k tomu, že japonská kultura se liší od té naší evropské hned v několika směrech, bylo mi jasné, že tohle počtení bude trochu jiný šálek kávy. A nemýlila jsem se.

Příběh se zpočátku odvíjel pozvolně. Autor nám přibližoval život introverta a knihomola Rintaróa, a poodkrýval, co všechno pro něho znamenal jeho zesnulý dědeček. Když se objevil mluvící kocour, s nímž se Rintaró vydal zachraňovat knihy, okamžitě se mi vybavil Malý princ. U těchto výletů na zvláštní místa a setkávání se s podivnými lidmi (a jejich ještě podivnějšími názory) nešlo nečíst mezi řádky. Klobouk dolů před autorem a jeho spisovatelským umem! Dokázal utkat několik příběhů, které poté jako tenký závoj přehodil přes novodobé problémy dnešního světa a nechal na čtenáři, zda se rozhodne ten závoj nadzvednout a podívat se zblízka a pečlivěji, co pod sebou skrývá. Ne vždy to bylo příjemné, jelikož si tak spousta z nás mohla uvědomit něco, co si na sobě a na svém vlastním životě nevšimla.



… Kocour se zastavil a ohlédl se na Rintaróa.

„Hlavní podmínkou je, že to musí být člověk, kterému záleží na ostatních,“ zazněla podivná kocourova slova.

„Čímž vážně nemám na mysli to, že má někdo plnou pusu přeslazených frází plných laciného soucitu. Mluvím o tom, že s někým prožíváš jeho strasti i bolesti, a pokud je potřeba, tak s ním jdeš kus cesty, když na to přijde.“

Kocour se opět vydal kupředu a Rintaró ho honem následoval.

„Nejde přitom o žádnou zázračnou schopnost. Jen o důležitou vlohu, kterou má v sobě od přírody úplně každý. Spousta lidí ji ale ztrácí, jak jsou celé dny uspěchaní a ve stresu. Jako se to stalo třeba tobě.“

Jeho tichá a klidná slova Rintaróa šokovala.

„V každodenním shonu začne mít každý plné ruce práce sám se sebou a na ostatních mu přestane záležet. Jakmile se to stane, přestane takový člověk vnímat bolest druhých. A pak už necítí nic, ani když jim lže a ubližuje a využívá slabší jako odrazové můstky k tomu, aby se dostal výš. V poslední době je takových lidí na světě čím dál víc.“

Tíživá slova se rozléhala chodbou, která se začala postupně měnit. …



Na rozdíl od Malého prince, jehož některé pasáže a myšlenky mi dodnes zůstávají záhadou, je tato kniha snáze pochopitelnější. Velice se mi líbilo, že autor kladl důraz na „věci“, které by měli být pro tento svět samozřejmostí, ale realita je bohužel úplně jiná. Mladším čtenářům (a vlastně i těm dospělým) pomůže příběh pochopit, co by pro nás měly znamenat knihy. Proč bychom neměli váhat s pomocí druhým či si snad pokládat hloupou otázku: Proč bych měl pomáhat, když se mě to netýká? A také abychom si přestali ukazovat na druhé a odsuzovali je, ale spíš sami sobě nastavili zrcadlo a se změnou nejprve začali u toho člověka, kterého tam právě vidíme.

Kocour, který zachraňoval knihy není knihou plnou akce a napětí, ale takovou, která vám nabídne celou škálu moudrých myšlenek a podnětů ke zvážení. Půjde s vámi bok po boku a pomůže vám zamyslet se a proměnit, pokud o to budete stát.

Vůbec jsem netušila, co od knihy čekat, ale nakonec jsem byla příjemně překvapena. Milé a oddechové čtení, kdy příběh připomínal spíše pohádku, ale to nebylo na škodu. Kniha vás donutí zamyslet se nad tím, co pro nás všechny knihy znamenají. I přes to, že je kniha plná filozofických myšlenek, je příběh psán velmi jednoduše a určitě dokáže zaujmout čtenáře všech věkových kategorií a myslím si, že díky jejímu tématu, dokáže ke čtení přivést i spousta “nečtenářů”.
přečteno v Plzni na Klatovské

Jak vidím něco o kočkách a ještě o knihách tak prostě neodolám.
Ale fakt nic moc, na to jakou to má reklamu.

Zajímavá kniha. Na první pohled příběh o klukovi a tajemném kocurovi. Ale když se člověk zamyslí, objeví, co pro něj knihy znamenají i to jakou mají moc.

Rintaró žije se svým dědečkem v knihkupectví. Jinak nemá nikoho. Když umře jeho milovaný dědeček, měl by se vystěhovat a přijít tak o to poslední, co mu zůstalo. V tuto chvíli na scénu přichází mluvící kocour Tygr, který vezme mladíka s sebou na dobrodružnou výpravu, aby se pokusili společně zachránit knihy.

Kniha o knihách a kocourovi? Pro mě jasné „must have“. Psáno je to jednoduše, tím je to vhodné pro téměř všechny věkové kategorie. Mně to chvílemi připomínalo mou oblíbenou knihu z dětství – Anička malířka – kdy také stejně rázná mluvící kočka vezme dívenku do svého světa.

Kromě knih a koček Vás na první dojem rozhodně zasáhne grafické zpracování. Jak obálka, tak i uvnitř knihy. Drobné černobílé ilustrace, které nás v příběhu doprovází mají svůj význam a knihu krásně dokreslují.

Příběh Vás donutí se zamyslet nad dnešním knižním světem, jaké knihy vychází, jak se k nim chováme. Ale také se pozastavíte nad svým vztahem ke knihám, jak je vnímáme a co pro nás znamenají. Někdy se v příběhu pobavíte, jindy budete nevěřícně zírat, někdy budete souhlasně přikyvovat.

Některé myšlenky jsou krásné a moudré, každý knihomol si je užije. S některými jsem možná až tak úplně nesouhlasila a celkově mám na příběh trošku rozpačitý názor.

Co mi na knize vadilo, tak mě neoslovil autorův styl, je to na mě psáno příliš stroze a jednoduše. Vždy, když se těším na nějakou knihu, ve které hraje hlavní roli kočka, tak jsem bohužel zklamaná a je to i tento případ. Své čtenáře si však rozhodně najde a věřím, že ti pak budou nadšení.