Určitě si každý vzpomínáte na svoji oblíbenou hračku...byli jste malí a nedali jste bez ní ani krok....
I chlapec Vilík má takovou . Plyšáka jménem Olík, kterého mu, jako úplně maličkému, ušila jeho maminka. Ušila ho s láskou a na místo srdíčka dostal Olík rolničku. Je to tedy "domadělanec" a Vilíkův velký oblíbenec.
Jenže přesně na takové má zálusk zlotřilý šašek Zozo a jeho banda Superpříšerek. Zozo je samozvaný vládce podsvětí a nešťastných hraček a obývá s nimi podzemí rozpadajícího se zábavního parku.
Kniha je to vcelku strašidelná, pro citlivé povahy doporučuji spíše na čtení přes den než před spaním, ale ukrývá v sobě poselství v podobě velkého přátelství a taky nezlomné odvahy. Hodně se tam pracuje s emocemi, jako je strach z odloučení, z odmítnutí, hněv či odpuštění. Ale jelikož je to pohádka a tam my i děti chceme ten dobrý konec, vyplyne z toho závěr, že i to nejokoraleší srdce dokáží dobré vzpomínky a láska nakonec obměkčit.
William Joyce je známý ilustrátor, filmař a spoluautor animovaných filmů jako jsou Toy Story: Příběh hraček, Život brouka či Roboti.
Doporučiji všem, kdo rádi zažívají velká dobrodrůža (jak řekl trefně Vilík)!!

Nádherně ilustrovaný příběh o jedné unesené hračce, odhodlaném chlapci a tajemném dobrodružství za shledáním. Myslím, že každé šesti sedmileté dítko má tu jednu hračku, která s ním absolvuje všechny narozeninové oslavy, výlety, dovolené, a tak si dokáže představit jaká hrůza by to byla, kdyby se ztratila. A to přesně se stane Vilíkovi. Líbily se mi výborně přeložené dětské výrazy i to, že autor některá velká slova v rámci příběhu vysvětlil. A jen za ilustrace by si kniha zasloužila dalších pět hvězdiček.

Tato dětská knížka, kterou vydalo nakladatelství Argo, mě zaujala okamžitě, jakmile dorazila do našeho knihkupectví. Nebylo to jen anotací, ale hlavně ty nádherné ilustrace a celkové provedení knižní úpravy mě dostaly. Knihu jsem si zase okamžitě pořídila.
Chybu jsem rozhodně neudělala, zaujala i mou šestiletou dcerku. Ihned jsme se musely dát do čtení.
Olík je oblíbená hračka, kterou ušila maminka pro svého narozeného chlapečka Vilíka. Olík dává na Vilíka pozor, navzájem si hrají, dovádí a zažívají si různá „dobrodrůža“. Až jednoho dne, to už je Vilíkovi skoro šest, unesly Olíka „příšerky“. Příšerky byly příšerné až do morku kostí, a kradly dětem jejich oblíbené hračky. Jakmile Vilík zjistil, že mu jeho oblíbená hračka zmizela, okamžitě se rozhodl, že ji půjde hledat. Teď teprve pro Vilíka, ale i Olíka začíná to největší dobrodrůžo…
Příběh je krásně zpracovaný, je psaný tak, aby mu děti opravdu rozuměly. Slova, která by třeba nedokázaly pochopit, jsou vysvětlena díky Olíkovi a Vilíkovi. Postavy a místa, které se v příběhu objevují, mají jména tak, jak by je pojmenovaly malé děti, podle toho co dělají. Mě osobně se nejvíce líbilo slovo „Zlobiště“ dětské hřiště, kde se zlobí.