Od povídek v této knize nečekejte dramatický děj a zlomové převraty. I přesto se čtou ale moc dobře a dávají čtenáři prostor k zamyšlení. Jsou to takové jakoby hudbou protknuté střípky vzpomínek, náhodných a často už zapomenutých setkání a zážitků. Moc milé čtení.

Moje druhá kniha od autora, první povídková. Jak už to bývá, některé příběhy se mi líbily více, jiné méně. Co mě zaujalo, byla rozmanitost, o čem všem Murakami vypráví. Jednou o hudbě, jindy o čekání v parku, poté o předčítání chlapci. Jak kdybyste mu nahodili téma a on sedl a psal. Má svůj styl psaní a ne nadarmo rozsáhlou fanouškovskou základnu.

Pro mne další zajímavý pohled do Murakamiho literární tvorby, nicméně ve srovnání s Komturovou smrtí, kterou jsem nedávno dočetl, musím tentokrát ubrat jednu jedinou hvězdu.

Skvěle napsané, je vidět, že povídky jsou velmi povedené. Autor "tlustých knih", dokáže skvěle pointovat. Děje není utržený z řetězu, skoro se ani nic nestane, přesto řekne hodně. On něj jsem četl pouze 3 knihy, ale všechny skvělé, trochu magický realismus, někdy nevyřčená zápletka, ale skvělá práce s jazykem a hloubkou děje a postav. Murakami je prostě mistr a doufám, že ho nobelovka nemine. Doporučuji všem, nádherná kniha, skvělé povídky.

Soubor povídek z pera autora, jehož jméno známe všichni. Od mluvící opice, která "krade" ženská jména až po šedesátá léta a vzestup kultovních Beatles, je tato sbírka úměrná kvalitě děl předešlých a zanechala ve mě příjemně melancholické dojmy.

pavls

Jméno, které snad každý alespoň někdy slyšel – Haruki Murakami. Jméno, které mně připadá, že je předurčeno pro umělce. Možná jeho knížky milujete, možná se jich trochu bojíte. Ať tak či tak, tuto knihu povídek si rozhodně přečtěte.

Název knihy – První osoba jednotného čísla – nám dává tušit, že se autor vrátil ke svým začátkům, kdy pro něj bylo typické, že psal v první osobě. Osm povídek nás zavede do Japonska, dočteme se v nich o životě, lásce, ženách, ale i o smrti, hudbě, sportu. V povídkách se prolíná realita, fantazie, fikce, ale vždy tak, že to působí přirozeně a uvěřitelně a při čtení si budete říkat: „Opravdu se může opice naučit mluvit?“.

Díky tomu, že autor používá vyprávění v první osobě, působí text neskutečně reálně, jako když nám vypráví svoje zážitky a my vlastně nevíme, co je pravda a co ne. Každá povídka mě pohltila a já si chvílemi připadala, že čtu celý román, nikoliv jen krátký text, protože tam bylo vše. Popisy, které zaujmou vaši představivost, ale i emoce. Postavy, ke kterým si dokážete okamžitě vybudovat vztah a prožívat jejich příběh společně s nimi. Murakami píše s lehkostí, věty krásně a přirozeně plynou.

Od autora jsem zatím četla pouze dvě knížky. Moje první setkání s ním byla krátká novelka Spánek, která si mě získala natolik, že jsem ihned věděla, že od něj budu potřebovat další knížky. Tou byla Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování. Současná novinka mě opět navnadila, abych se podívala po dalších Murakamiho knížkách a rozšířila si tak svůj čtecí obzor.

Pokud jste od autora ještě nic nečetli, je tato povídková sbírka ideální volbou to napravit. A pokud máte jeho knížky přečtené a načtené, tak rozhodně Vás tato potěší a rádi si ji zařadíte do knihovničky mezi ostatní.