Kniha má být holdem statečným knihovnicím z kentucké Pojízdné knihovny a zároveň přiblížit těžký život modrých lidí z této oblasti. V mých očích se jí to povedlo. Cussy Mary, hlavní hrdinka s modrou pletí, knihovnice každým coulem tě svižně provází příběhem a 300 stránek uteče jako nic. Místy má člověk pocit, že čte čistokrevný románek, místy historickou dobovou sondu a chvílemi mi hlavou létaly tak sprostá slova, že by to tyto odstavce nesnesly. Jsme totiž v roce 1936 Americe s jasným názorem na barevné, kdy bují rasová nesnášenlivost. Takže v kostce - pár stránek jsem si připadala jak u Doctorky Quinnové a za moment jak v Nespoutaném Djangovi. Jazyk je jednoduchý, odpovídající gramotnosti lidí dané doby, ale i tak ti zprostředkovává dobovou historii na stříbrném tácu a je znát výzkum a mravenčí práce autorky. Lidi v té době to neměli lehké. Postavy kterým nehrozí smrt hladem, zavalením v dole, rukou opilého manžela, nebo bezpočtem nemocí bys tu těžko pohledal. Ale tím nechci zlehčovat reflexy určitě těžké doby, která v Americe v 40. letech 20. století určitě panovala. Duch doby je tu excelentně umocněný maličkostmi, jako třeba výčtem dobové literatury. Vůbec jsem netušila, že Barevný závoj je tak stará kniha, nebo že existovaly požární veze, kde lidi kontrolovali požáry v horách. Je to milé i drásající čtení a já se ráda přidávám ke kolegyni, která už ho týdny doporučuje.

Nádherný a poetický příběh o mladé ženě, která je zapojena do projektu pojizdných knihoven ve 30 letech 20. století v Kentucky. Práci vykonávají většinou ženy a na koních, mulách nebo i pěšky doručují do odlehlých míst hor k těm nejchudším knihy, časopisy, noviny.
Hlavní hrdinka se musí vyrovnávat s rasismem, nenávistí a zlobou kvůli své modré barvě kůže. Přesto je odvážná, má v sobě sílu a víru v lepší život.
Všem doporučuji k přečtení a zamyšlení. Na závěr knihy si připravte kapesníky, třeba je budete potřebovat jako já.