Svižně napsaná kniha, velmi silné příběhy, jeho pocity z prvních dní v Pekingu, uhelné peklo v Shanxi, skvělá kapitola, kde doprovází sezonní dělníky na cestě domů do vesnic v Sichuanu v přeplněném hardseatu, šok z Pekingského západního nádraží, šok z toho, jak vypadá rodinny život chudých číňanů,....vubec jeho zkušenosti z čínského venkova jsou velmi autentické. Milion lidi čekajicích na vlakv Kantonu, jizdenky prodané na příštích 6 dní a přesto je u 150ti pokladen pořád fronta na dva dny....kdokoli žil par let v posledních třiceti letech v Číně a pohyboval se trochu na venkově si zavzpomíná na vlastní zážitky. Píše to se soucitem k těm lidem, k desitkám milionů lidí na čínském venkově, v průmyslových zonách a na stavbách ve velkých městech na východě, kteří žijí v podnímkách jaké si neumíme představit. Oni museli ten čínský ekonomický zazrak odpracovat, a často zaplatit životy v pro naprosto nelidských podmínkách. Normalní člověk z Evropy si na čínském věnkově popláče, je to často spíš peklo na zemi….
Je to napsané humanisticky, ale zarověň pan Etzler neskrývá svoje názory. Za to, že v Číně žije třetina lidí bez splachovacího záchodu, pitné vody a bez čistého vzduch, bez šance na kvalitní lékařskou péčí, bez pojištění, v rozpadlých nebo jen rozestavěných domech bez topení a bez nabytku, bez jakékoli šance odsud zmizet - za to může vládnoucí vrstva korupčniků a komunistů. Těm jde jen o jediné, o jejich konta, a co se stana s nějakými rolníky nebo dělníky je nezajímá…
Neviděl jsem nikdy ani minutu reportaže pana Etzlera, ale tohle je skvěla kniha, Tomáši, respekt a díky.