Linda se vrací do Jelení Hory na Šumavě, aby tu zjistila něco víc o rodinné historii, o které se u nich doma nemluví. Na sklonku podzimu se v pochmurné vesnici seznamuje s jejími obyvateli, z některých cítí nezájem, z jiných averzi. Vesnice v pohraničí má pohnutou historii. Nejdříve byla osídlená Němci, po jejich odsunu Čechy a slovenskými Rumuny, což se odráží na povaze a vztazích zdejších obyvatel, kteří jsou potomky těchto vyhnanců i osídlenců. V jednom z domů se stane nehoda, kterou policie vyšetřuje jako případnou vraždu, a na jejím pozadí se za přispěním Lindy ukazuje minulost a spletité vztahy místních, včetně její vlastní rodiny. Moc se mi líbilo, jak autorka pracuje s historií, popisuje dosídlování slovenskými Rumuny, a na příkladu jedné dějinné etapy navazuje příběh, který je napínavý a úplně uvěřitelný, protože takových odsunutých nebo poznamenaných rodin bylo v příhraničí hodně. Je to první kniha od této autorky, četla se skvěle a určitě si přečtu i ty ostatní, protože styl psaní je skvělý a moc se mi kniha líbila.

Kniha od paní Klevisové, kterou nebudete chtít odložit z rukou. Nyní se nejedná o čistý detektivní příběh, ale napínavý román s prvky nadpřirozena, tajemna a jednoho trochu záhadného úmrtí. Příběh je vystavěný v krásné přírodě nezničené lidskou zásluhou. Z knihy jsem nadšená. Osobně bych brala více takových knih, jelikož prostředí příběhu i styl vyprávění mně sedl jak "prdel na hrnec". :-)

Mladá žena Linda se vydává do zapadlé vesničky Jelení Hora do pošumavských lesů. Chce se dostat blíže ke kořenům své rodiny, která odtud pochází, ale její babička nechce o minulosti mluvit. Seznámí se zde s Gerdou, která se do rodné vesnice dostala po rozvodu. Po záhadném úmrtí, které se ve vesnici stane, se obě ženy dostanou k tajemství, které mělo zůstat ukryto.

Toto byla moje první kniha od autorky a musím říct, že to bylo skvělé. Čtivě napsaný příběh, který mě okamžitě pohltil. Skvěle vykreslená atmosféra tajemné vesnice. Od začátku je tu plno akce, stále se tu něco děje a příběh tak má spád.

Co mě opravdu moc bavilo, tak různé pověry, sny, nadpřirozeno až magie a odkazy na to, co co znamená. Vše tu však bylo v takové míře, že to bylo uvěřitelné, nic přehnaného.

Příběh je různě zamotaný a pomalu odhalujeme nejedno tajemství, až nám to nakonec všechno dá smysl a vše do sebe zapadne. Bavilo mě také téma osídlování Sudet, odkud obyvatelé přišli, jaké to ze začátku bylo.

Při čtení jsem si myslela, že to bude jasných pět hvězdiček. Nakonec jednu ubírám, pár věcí mi úplně nesedlo, ale každopádně je to skvělá kniha, kterou Vám rozhodně doporučím a já se podívám po dalších knihách autorky.

Knížku jsem si přála pod stromeček, navnaděna předchozím dílem autorky "Drak spí". Jsem však velice zklamaná. Děj je jaksi překombinovaný, špatně se orientuji v bývalých obyvatelích vesnice, a to tak, že jsem v polovině knihy měla chuť vrátit se na začátek a začít znovu. Pak mi došlo, že si to ta kniha nezaslouží, dočtu ji tedy a buď to pochopím nebo ne, vracet se nebudu. A k paní autorce už možná také ne. Jo vlastně jedno plus mám - krajinu, kde se příběh odehrává znám, a takové příběhy mě většinou baví.

Autorka zasadila svůj čtivý příběh do málo osídleného českého pohraničí. Hluboké lesy obklopují vísku Jelení Hora a ukrývají nejedno tajemství. Propojují se zde tři generace a autorka staví jejich příběh na pozadí Šumavských hvozdů a historii, která tudy procházela. Zajímavá ne/detektivka, doporučuji.

Moje první Klevisová. Což o to, čte se dobře, nabídne jeden zajímavý historický fakt, ale jinak pro moje čtenářské pohárky nabyla nic moc. Hlavní slabinu jsem viděl v postavách, které mi přišly jedna jako druhá, měl jsem problém je od sebe nějak výrazně odlišit. Četla se úplně sama, ale pro to ji ještě nebudu vychvalovat do nebes.

Čtivá kniha, kterou nechcete odložit, jen číst a číst až do konce.
Děj se odehrává v malé pošumavské vesnici, kde mladá žena začíná pátrat po kořenech své rodiny, která se z vesnice za nejasných okolností odstěhovala.
A tak rozvíří staré křivdy, tajemství a vzpomínky nejen starousedlíků, ale i rodiny.

Klobouk dolů, to je spisovatelka. Mám všechny její knihy a vždy znovu a znovu jsem fascinovaná, jaká další úžasná kniha se mi dostala do ruky. Její příběhy jsou skvěle vypracované, do posledního slova a hlavně nejsou plytké a povrchní. Ani příběh Prokletý kraj není jiný, skvělý po všech stránkách. Prostě - mám k ní úctu a obdiv. Přeji hodně štěstí do dalších příběhů. Škoda jen, že jí to nemohu říci osobně, ale doufám že Kosmas jí moje slova předá.

Prokletý kraj je moje první kniha od této autorky. Zaujala mě hlavně proto, že miluji knihy, kde se děj odehrává v tajemných krajích, jak v Čechách, tak na Slovensku. Kde ve vesničkách žijí lidé s temnou minulostí, která jednou vyjde na povrch. Tato kniha se četla opravdu sama. Příběh Gerdy, která objeví první díl starého deníku a později i druhý, zamotá se životy celé vesničky. Ale možná je i dobře, že se našly…
Kniha má krásný děj popisující nejen vesničku a přírodu v pošumavských lesích, ale autorka nám i ukazuje charaktery, myšlenky a mezilidské vztahy lidí žijících v tomto kraji.
Rozhodně nezůstanu jen u této knihy od této autorky.