Podobné tituly

Stalo se vám někdy, že jste přečetli knihu, která si vás podmanila, ale vlastně ji tak úplně nemůžete téměř nikomu doporučit, protože by vás mohl poslat obratem na psychiatrii? Mě se právě tohle stalo s Chmurným válečníkem.

U něho musíte přistoupit na pravidla hry, jinak nemá cenu knihu ani otevírat. Jaká jsou? Tak zaprvé zapomeňte na morálku. Na střídmost. Vlastně na všechny tradiční hodnoty a běžná estetická měřítka. Tady pro ně není místo.

A na co tu místo je? Na střety metaválečníků, kteří se řídí jen svými pudy a chtíči, na hektolitry krve, střev, jater, sperma a smrti. A k tomu flozofické hovory nad smyslem života a lidskou existencí. Tahle podivná směs až překvapivě dobře drží pohromadě, jakkoli je to setkání jen pro otrlé. Krvavá esej o nesmysnosti násilí a potřebě lásky.

Že nečtete žádný škvár, jak by se mohlo někomu zdát, vám dojde i z autorova vycizelované stylu (český překlad je dokonalý), který střídá krásné popisy pochmurné krajiny, vznosné proslovy postav, výjevy extrémního násilí a sexuality (oblíbená je zejména nekrofílie) s dojemnými momenty porozumění a lásky. A to vše je plné nápaditých slovních hříček (v baru Receptorova intelektuální konečná si můžete dát pivo Brodařovy Rozkošné pohyby) a černočerného humoru.

“Nikdy to nebyla nenávist. Nikdy to nebyla vůle páchat na něm násilí. Jádrem její posledlosti byla ukrutná potřeba poznat skrze něj sebe samu. Byla vybičována až za hranice násilí, a díky tomu objevila potřebu něčeho nového, co až do nynějška považovala za nemožné. Potřebu lásky.”

Ke knize složil Rennie i soundtrack, který je k dispozici na stránkách vydavatelství. Dokážete-li číst při posluchu hudby, tak Rennieho temně pulzující hypnotické plochy vás přikovají k textu.

Chmurný válečník je metaparodie i láskyplnné vyznání žánru fantasy, které svou přepáleností jde tak daleko za hranu běžného, že nabízí naprosto unikátní zážitek. A že je jen pro velmi malý okruh čtenářů vůbec nevadí. Spíše naopak. Zde není pro kompromisy místo.