(...) Člověk nemusí být fandou biografických románů, aby uznal, že Rozsypaná slova
se Martinu Danešovi opravdu povedla. Zbude po nich příjemný pocit neokázalé,
citlivé služebnosti. A jistě taky jsou tím mostem, po němž autor touží v
doslovu. Totiž aby po dočtení jeho románu čtenář zase sáhl po některé z knih
Karla Poláčka.
Dobré připomenutí dobrého spisovatele a jeho strašného osudu. Dobré
připomenutí toho, že ve střední Evropě je dobře vždycky pouze dočasně a že
je třeba si nic nenamlouvat a nemilosrdně se rozhodnout k odchodu. Hlavně
včas.