Myslím, že je to velmi důležitá kniha přesto (anebo právě proto), že zaznamenává situaci na Donbase před aktuální ruskou agresí. Autor bez zábran ukazuje prstem na všechny, na které by ukázáno být mělo, nestraní ukrajinské či ruské straně, ani separatistům. Přináší očitá svědectví, pro která ve zpravodajství nebyl prostor, a věřím, že v mnohém je jeho popis situace stále aktuální. Kromě informační hodnoty bych vyzdvihla i vysokou úroveň stylistickou, díky níž se kniha nečekaně dobře čte.

Ttato kniha mapuje dění ve východní části Ukrajiny v nedávné historii. Autor knihy strávil hodně času na obou stranách frontové linie stále probíhající války v této oblasti a mluvil jak s civilisty, tak obyčejnými vojáky, tak s bojovníky dobrovolnických jednotek z obou stran fronty a i některými poměrně vysoce postavenými představiteli obou loutkových států. Občas přitom dost riskoval jak život, tak možnost, že skončí v mučírně separatistů.
— Tomáš Forró nejen ukazuje každodenní špinavou realitu konfliktu přes příběhy konkrétních nejčastěji úplně obyčejných lidí, tak se pokouší odhalit co nejpřesněji postup, jak Ruská federace vyvolává konflikty v oblastech, které s ní sousedí, protože nejen autor ale i někteří lidé, kteří v knize vypovídají vidí v tomto konfliktu spoustu paralel s jinými konflikty do kterých je zapojeno Rusko, třeba konflikty do kterých byla nedávno zatažena Gruzie.
— V knize je i výrazná česká stopa. Kromě toho, že autor věnoval pár stránek známým českým kolaborantům jako je Nela Lísková nebo Zdeněk Ondráček, tak velký prostor dává jednomu z Čechů, kteří bojují v řadách separatistů a který ke svému silnému vztahu k Rusku a komunistické ideologii přišel ještě za minulého režimu, kdy vyrůstal v prostředí mafie napojené na Rusko. Dokonce jsem zde našel i drobné osobní propojení.Autor zde několik stran knihy věnuje Amině Okujevě a jejímu manželovi. Jde o čečenskou lékařku a bojovnici, kterou později zavraždili Rusové a kterou jsem sledoval na Facebooku.
— Velmi oceňuji, že autor ač se netají s tím, že straní naší straně – tedy Ukrajině, tak situaci popisuje celkem nestraně a pátrá i po přešlapech Ukrajinské strany a snaží se přijít na to, proč občané nejvýchodnějších regionů Ukrajiny se ztotožňují spíše s Ruskem a Kijev a Ukrajinu nemají rádi nebo jej vyloženě nenávidí. Vidí pragmatické až cynické chování špiček jak ukrajinské vlády, tak různých warlordů a papalášů v obou loutkových státech. Pokud jste srozuměni s tím, že kniha je velmi depresivní, plná beznaděje a násilí, tak musím konstatovat, že je velmi čtivá a opravdu skvělá. Takže, pokud nemáte problém buď s žánrem nebo se svým světonázorem, tak tuto knihu opravdu velice doporučuji.