Od Witolda Szabłowského jsem četl už knihu „Vrah z města meruněk“, která je sbírkou reportáží z Turecka a život atentátníka Aliho Agci (to je jen co postřelil papeže Jana Pavla II) a už tehdy se mi moc líbil způsob jeho psaní.
— Knihu Jak nakrmit diktátora psal přímo pro známé nakladatelství Penguin Random House. A musím říci, že jeho nápad, přiblížit osobnosti krvavých diktátorů přes vyprávění jeho osobních kuchařů je zajímavý nápad a kupodivu funguje. Ač většina kuchařů díky tomu, že byla svým šéfům hodně blízko viděla i jeho příjemnou tvář, tak i u těch nejoddanějších po nějaké době začly probleskovat temnější tóny povahy každého z diktátorů.
— Nakonec se do výběru autora dostali kuchaři Idi Amina, Pol Pota, Fidela Castra, Edvera Hodži (albánský diktátor) a Saddáma Husajna. V úvodu knihy ještě autor vzpomíná na své vlastní kuchařské začátky v jedné londýnské restauraci. Dvě snad nejmrazivější příhody z této knihy jsou jednak vyprávění, jak si Saddám začal s manželkou jednoho ze svých podřízených a následně nepohodlné manžela „uklidil“ na frontu. Druhé je líčení toho, jak kuchař Edvera Hodži musel jídelníček korigovat se spoustou lékařů a vědců, protože diktátor měl velké zdravotní problémy s cukrem a bylo nutné udržet velmi nízký příjem cukru.
— Kniha byla napsaná velice čtivě. Nutné odbočky do historie zemí, v kterých daní diktátoři působili byly jen velmi malé a nejvíce prostoru byl věnován samotnému vyprávění těch kuchařů a kuchařek. Většinou se jednalo o velmi prosté lidi, kteří měli velký talent na vaření a díky tomu se dostali do pozice, kam by se normálně nikdy nedostali. Čte se to opravdu skvěle.

Nenechte se zmást zdánlivě nevážným zaměřeným této reportážní knihy. Jde o mnohem víc než o oblíbené recepty diktátorů. Co jsem já nejvíce ocenila, byly informace o chování diktátorů takříkajíc v soukromí a o mnohdy překvapivém pohledu kuchařů na jejich "nadřízeného" řadu let poté, co byl prokázán zločinný charakter politických režimů. Za mě zasloužených pět hvězdiček.