JAK PATRIK SVENSSON POTKAL RYBY

V roce 2018 vyšla v češtině norská Kniha o moři z pera novináře Mortena A. Strøksnese – nyní, o dva roky později, se k českým čtenářům dostává další severská kniha s tematikou ryb, rybolovu a oceánu. Tajný život úhořů od Švéda Patrika Svenssona sice pojednává o rybách daleko méně vzácných, než je žralok grónský, přesto ale opředených mnoha tajemstvími.

Knihou se volně prolínají dvě dějové linie: první je příběhem úhoře říčního (Anguilla anguilla) napříč staletími, během kterých fascinoval i takové osobnosti, jako byli Aristotelés nebo Sigmund Freud. Druhou rovinu pak tvoří komorní vyprávění o životě samotného autora, či spíše o životě jeho otce, vášnivého rybáře, který úhoře „jedl rukama, ohryzával kůstky a z prstů si olizoval tuk“.

Důležitý je pro knihu motiv tajemství: tajemné je Sargasové moře (už jen svou těžko určitelnou přesnou polohou) a stejně tak tajemný je i úhoří život, včetně svých nejdůležitějších milníků: „Nikdo nikdy neviděl úhoře se rozmnožovat, nikdo neviděl, jak úhoř oplodňuje vajíčka jiného úhoře, nikomu se ani nepodařilo rozmnožit úhoře v zajetí.“ Za vše snad mluví fakt, že se úhoři zabýval i mladý Sigmund Freud, avšak své úsilí popsat úhoří rozmnožovací orgány po nějaké době vzdal a jal se raději objevovat taje lidského nitra. Tajemný nádech má též vztah mezi synem a málomluvným otcem, ve kterém komunikace neprobíhá pomocí slov, nýbrž činů. Tajemno podtrhuje i původní název, jehož libozvučnost bohužel v českém překladu zaniká: Ålevangeliet, čili Úhoří evangelium.

Podobně jako Kniha o moři má i Tajný život úhořů filozofický přesah, text klade otázky nejen ohledně vztahu člověka a úhoře, ale také ohledně člověka ve vztahu k celé přírodě, a to zvláště k té části, které není schopen porozumět: „A tak se úhoř stal i symbolem pro náš složitý vztah k veškerému životu, který nás obklopuje a který člověku nepřísluší.“

Tajný život úhořů (2019) je pro Patrika Svenssona, původním zaměstnáním novináře, knižní prvotinou. Obdržel za něj prestižní Augustovu cenu v kategorii naučné literatury – třebaže je kniha žánrově poněkud obtížněji zařaditelná. Na přeskáčku se v ní střídají kapitoly zaměřené na život úhoře, na dějiny fascinace, kterou tato ryba v některých lidech zažehávala, a v neposlední řadě i na rodinu Patrika Svenssona. V samotném závěru dostává kniha naléhavý podtón, a to když informuje o alarmující situaci úhořů v současnosti.

Žánrovou neukotveností se Patrik Svensson vydal na tenký led – či spíše do zrádných vod – ale tento risk mu vyšel. Kombinace příběhů a filozofie s vědou je dobře vyvážená. Knihu tak lze doporučit nejen ichtyologům, ale i laickému čtenáři. Přírodopisné pasáže nejsou příliš hutné, tudíž se laik nemusí bát, že by se ve faktech ztrácel a z četby si nic neodnesl. Nadšence do biologie má však kniha také potenciál zaujmout, třebaže není pouze faktografická a paradoxně za sebou zanechává více otázek než odpovědí. Na druhou stranu se to ke knize, která má ve svém názvu přívlastek „tajný“, vlastně výborně hodí.

Patrik Svensson: Tajný život úhořů. Přel. Martin Severýn. Kniha Zlín, Praha, 2020. 296 s.

Autorka recenze: Tereza Čechová, Skandinávský dům