Asi mě vůbec nepřekvapuje, že se autorce přezdívá „královna české detektivky“, protože už v pořadí sedmý díl s vyšetřovatelem Bergmanem a jeho kolegyní Sylvií je skvělý. V malé ospalé jihočeské vesničce u hranic s Rakouskem je zavražděná mladá žena a druhá se pohřešuje. Před 14 lety tady byla zavražděna jiná mladá žena, proto se případu ujímají kriminalisté, náhod je prostě příliš mnoho. Obyvatelé vesnice si svá tajemství střeží, nikdo nechce mluvit a vyšetřování uvízne na mrtvém bodě, přestože každý z vesnice má ve svém životě něco, čím se chlubit nechce. Líbil se mi popis pohraničí, zaniklé vesnice, odkazy na zapomenutou minulost i psychologie postav. Náladu knihy skvěle doplnil popis léta, které svým vedrem a atmosférou zrajících třešní a vonící trávy podtrhovalo mrazivý čin vraždy, kde se jako motiv z minulosti prolíná tetování draka. Příběh je napínavý od začátku do konce a má skvělou atmosféru, výborné čtení.

Poslouchala jsem jako audioknihu a líbil se mi jak příběh, tak přednes Kristýny Kociánové. Této knize jsem dala přezdívku poetická detektivka. Zločin je zde jen tak mimochodem, protože více prostoru dává autorka popisu života a povah lidí v pohraničí. Přesto jsem se nenudila a pachatele trefila správně. Doporučuji jako letní oddychovku.

Po přečtení recenzí jsem od knihy čekala víc. Hodně mne rušil z mého pohledu přemrštěně procítěný přednes Kristýny Kociánové. Sluchově by mi zapadal spíš do nějakého dívčího románu.
Sama kniha se po počátečním přešlapování rozjede. Kladem je odhalování drobných rodinných tajemství, která se v rámci obce potkávají a charakterů postav. Stojí za přečtení, pokud máte přebytek volného času.

Detektivky čtu opravdu výjimečně, ale tahle kniha má rozvětvený a poutavý příběh, a detektivní zápletka je v podstatě nadstavba. Jen mě trochu zklamalo, že pachatele jsem poznala prakticky hned jak jeho postava vstoupila do děje. No, aspoň jsem byla až do konce v napětí, zda jsem se trefila.
Jo a velice mě bavilo prostředí, neboť jsem se mohla opájet představou, že přesně vím, kde se příběh odehrává.
Za mě tedy velmi dobré čtení, které vtáhne do děje.

Čtivá, lehce napínavá česká detektivka bez potoků krve. Atmosféra poklidné jihočeské vesničky a postavy jsou v knize skvěle vykreslené. Jsou zde popsány podivné sousedské vztahy a rodinná tajemství. Děj se pěkně zamotal a vraha jsem samozřejmě neodhalila.
Určitě doporučuji

V pořadí sedmý autorčin román s detektivní zápletkou opět dokazuje, že dvojnásobné ocenění cenou za nejlepší českou detektivku bylo v minulosti M. Klevisové uděleno zcela právem. Co vlastně stojí za úspěchem jejích knih kromě umění psát? Nejspíše věrohodnost. Věrohodnost vyprávění,které dokonale evokuje čtenářovu představivost . Děj je situován tentokrát do malé jihočeské vesničky v příhraniční oblasti, která se nazývá Česká Kanada. Pouze několik domků a stálých obyvatel nahlížejících si denně vzájemně do životů a domnívajících se, že o sobě vědí skoro všechno. Svá nejhlubší tajemství však umějí dobře skrývat. Každý z nás měl někdy touhu vrátit se do minulosti a snažit se současným pohledem pochopit určité události, které se staly před lety, což ovšem možné není. Anebo je-li, jde často o velmi bolestná poznání. Ve stejné situaci se ocitá hlavní hrdinka Eliška, jež se chce dobrat podstaty událostí, které před čtrnácti lety dokonale změnily život její matce a jí samotné. Přijíždí po letech zpět do chaty, kde trávila s matkou dětství, protože ji pronásledují neodbytné vzpomínky a obsedantní potřeba se s nimi vypořádat. Některá tajemství je ale lépe neznat. Po Eliščině příjezdu zmizí její bývalá kamarádka z dětství a další mladá žena je nalezena mrtvá. Možná spojitost se nevyřešeným zločinem, který se stal právě před 14 lety v Praze, přivádí na scénu osvědčenou dvojici kriminalistů - Josefa Bergmana a Sylvii Sedlákovou a Eliška a ostatní postavy výborně napsaného příběhu mohou sledovat, jak se před nimi otevírají vrátka do minulosti vlastní i těch druhých a jak vše postupně zapadá do sebe. Drak totiž nikdy neusíná, drak jenom spí...