Smutně reálná skutečnost této knihy věcně a stručně popisuje svět v díkybohu minulé éře, která nedopřála dobrého snad nikomu. Ještě smutnější je sledovat vnímání této doby malým klukem, který si v ní hledá svou vlastní cestu ke štěstí a ještě zcela nechápe, co jevy kolem něj znamenají. Je psaná svěžím, chlapsky přímočarým stylem.

Četl jsem již i Novákovu předchozí knihu Zatím dobrý, a musím říci, že autor neslevil nic ze svého vypravěčského mistrovství. Novák nepředvádí žádnou slovní ekvilibristiku, nesnaží se čtenáře ubít efektními obraty a přirovnáními. Prostě vypráví, maluje obraz části svého dětství. A to tak, že se ani v jedné vteřině z času, který strávíte nad knihou, nemusíte stydět za laciné, tisíckrát použité obraty, všelijaká klišé a povinnou, kýčem prorostlou nostalgii. Upoutala mě hlavně pasáž o odvedení starého koně na městská jatka a vyprávění o strýci s jednou nohou, který byl poslán do koncentráku. Z mnoha vtipných či roztomilých minipříběhů (kapitoly jsou, jak už je u Nováka zvykem, extrémě krátké) vysvítá příběh kolektivizované vesnice v Polabí, ve které po únoru vládnou lidé s chabým morálním profilem, ti kteří by si v normální společnosti nezasloužili více než post čeledína. A najednou jsou to předsedové, místopředsedové, šašci na okresním výboru... V těchto pasážích se čtenář neubrání tichému naštvání... Povinná četba!!!