Popis: 1× kniha, brožovaná, 112 stran, 11 × 18 cm, česky
Životopisná próza vynikajícího maďarského spisovatele a básníka romského původu Tamáse Jónáse (1973) vyšla v roce 2013. Kniha představuje cyklus intimních, silně lyrizovaných příběhů z dětství, jejichž vůdčím motivem je vzpomínka na otce. Ten je v...
(...) Tento útlý text lze označit za bildungsroman, román kritickorealistický, ale i trýznivou zpověď člověka, jenž dobře ví, že rodiče není možné ve svém životě uzávorkovat. V duchu středověkých sporů hovoří v první, ale i druhé osobě, oslovuje svého otce (matku zřídkakdy), urputně se pídí po jejich pohnutkách, odhaluje jejich forte i slabosti, a to v minulosti i přítomnosti, neboť jeho kauza zdaleka není uzavřená. (...) Nad rodinnými poměry, jež by psychologie nepochybně označila za dysfunkční, však vypravěč nežehrá, nevyžívá se v naturalistických popisech jen proto, aby šokoval. Síla Jónásova literární autobiografie je právě v jeho přímosti, v tom, že nehodnotí, nepokládá se za morálně nadřazeného svým rodičům. To, že se vypravěč zjevně díky vlastní inteligenci a talentu vyšplhal z krušného sociálního prostředí svého dětství a mládí, neznamená, že by byl v otázkách vztahů o něco moudřejší než jeho rodiče. Pokud byl v Dopise otci z roku 1919 Hermann Kafka vylíčen Franzem jako despota, pak o necelých sto let později v Tatitatitati je rodina připodobněna k chůzi v minovém poli - nikdo si nemůže být jist, kdy překročí tenkou hranici mezi bezpečím a smrtícím útokem. Otec je mrtev, ať žije otec.
