Třísky zaujmou především opravdovým příběhem mezikulturní lásky, české vozíčkářky a pákistánského mladšího muže, který naráží na nepochopení okolí, úřadů i rodiny a některých přátel.
Iva je přesvědčená, že se jedná o lásku opravdovou a trvalou (kdo z nás ovšem může tohle vědět? ale my, normální smrtelníci máme většinou alespoň možnost si to vyzkoušet, což hlavní protagonisté bohužel nemají) a za tu se opravdu bije, angažuje, dává všanc vlastní kůži a renomé, což je obdivuhodné. Knížka je složena ze tří částí - ona, on a pak závěr, který byl pro mě jako nějaký zajímavý začátek gangsterky, škoda, že je to jen konec Třísek. Ovšem jaký napsat závěr, když příběh vlastně ještě zdaleka neskončil...

Třísky je kniha nesmírně zajímavá, čtivá, člověk v duchu zuří, když čte, jak je hlavní hrdinka zneužívána, ponižována a nakonec naprosto nepochopena. Každý, kdo má smysl pro spravedlnost, by jí přál, aby si manželství načisto mohla se svým vysněným mužem zkusit, ale málokdo asi pochopí její vytrvalost.

Autorka mě pobavila surovým popisem sebe samé jako spisovatelky Zuzany. Popis je vtipný a zároveň drsný a nelichotivý na první dojem, což jen dokazuje, že Iva Pekárková má smysl pro humor a netrpí žádným komplexem méněcennosti.
Vřele doporučuji k přečtení.