Začátek knihy mě vcelku zaujal a kniha působila čtivě. Někde uprostřed se však její koncept mění na kolovrátkové vysvětlování stále toho stejného, v duchu amerických motivačních knih, kdy je to, co každý naprosto chápe probíráno do bezvědomí. Překvapivá je i nízká frustrační tolerance autorky a častá ambivalence, kdy člověk naopak netuší co si vybrat ve chvíli, kdy ve dvou větách popře to, co o sobě tvrdí.Nepomáhají tomu ani poznámky jejího muže. Asi od 12 povídky se obsah vrací k dynamičnosti, který je cítit na začátku. Z mého pohledu autorka nevyužívá potenciál, jimž disponuje. Konkrétně v otázkách tržnice SAPA, ve které se umí pohybovat. Myslím, že by mohla zodpovědět tucty otázek kolem toho: jak je to s místním chrámem, co značí pruhované vlajky, proč si raději dát Bun cá než kuře tajemné chuti, proč mají v oblibě Vietnamci čísla 8 a 9, proč je mají na VIP registračních značkách svých aut?! Stejně tak, proč mají v každé prodejně oltáře, nezapichují hůlky do jídla a proč po Sapě chodí Češi, co mají černé igelitky a co si Vietnamci myslí o těch, kteří sedí celý den v kavárně.Věřím, že některé věci by se ji vysvětlovat možná nechtělo, ale sama sebe prezentuje jako tu, co má "prořízlou hubu a je hubatá". To není žádné osočování, to o sobě sama v knize uvádí. Každopádně si myslím, že autorka má velké předpoklady se časem ozvat s další knihou, kde dokáže upozadit sebe nad důležitostí obsahu. Držím palce.

Knížku jsem dostala jako dárek, a tak jsem od ní moc nečekala. Byla jsem ale velmi příjemně překvapená. Autorka velmi otevřeně a upřímně popisuje, jak vnímá náhled vietnamské komunity na původní českou většinu i časté české omyly vůči vietnamské komunitě, rozdíly kulturní i společenské, a to vše formou svých vlastních zkušeností a zážitků, skutečně s nadhledem, humorem a neuvěřitelnou sebeironií. Zde možná je obrovská výhoda právě knihy. Vést hovor z očí do očí by se o mnohém tématu leckdo styděl, protože by to považoval za neslušné se ptát nebo o tom mluvit. Samostatně to psát na straně jedné a číst na straně druhé je ale asi mnohem snazší, mnohá formální společenská tabu tak berou za své. Kniha je pak tím mostem, který může tuhle pomyslnou bariéru lépe překonat. Díky tomu kniha nepůsobí dojmem "cestopisného" výletu za jinou kulturou, ale reálným a živým pohledem na to, že i přes dlouhá léta společného soužití toho o těchto našich spoluobčanech víme hrozně málo a může to být důvodem mnoha zbytečných nedorozumění. Snad tedy bližšímu seznámení a vzájemnému pochopení více pomůže dorůstající mladá generace obdobně jako autorka. Kniha je tak velmi zajímavou subjektivní sondou do česko-vietnamských vztahů v Česku, a to z pohledu dřívější i mladší generace.