Velmi zvláštní příběh, zdánlivě nudný a nezajímavý, gradující v malých náznacích do sympatického rozuzlení. Četla jsem oba konce a oba se mi líbily. Kromě "tunelů", jež se v příběhu mihnou jen několikrát, nečekejte nic fantaskního.

Suomikumma, finské podivno, mě opět zcela ovládlo. Zatímco hlavním tématem prvního autorova bestselleru, Literárního spolku Laury Sněžné, byl svět literatury, v Magickém průvodci se prolíná se světem filmu.

Šéfredaktor Olli Suominen vede v sedmém největším městě Finska Jyväskylä nakladatelství zaměřené na literaturu pro děti a populárně-naučné knihy. Svůj poklidný rutinní život manžela a otce malého chlapce se snaží rozčeřit návštěvami filmového klubu. Krize středního věku však na něj vší silou dopadne, když si založí profil na Facebooku. Brzy totiž objeví mezi “přáteli” i svou první lásku Kerttu, slavnou autorku bestselleru Filmový průvodce životem.

str. 119
Ze všeho nejdřív se Olli odhlásil z filmového klubu. (Kniha) Stárněte důstojně mu pomohlo pochopit, že romantické filmy v něm živily posedlost dívkou v hruškových šatech a odcizovaly ho od všedních dnů a rodinného života, čímž krizi středního věku jen prohlubovaly.

Kerttu navrhuje Ollimu, aby její druhou knihu, Magický průvodce městem Jyväskylä, vydalo právě jeho nakladatelství. Tímto nevinným nápadem však spustí nejen lavinu milostných i nešťastných vzpomínek, ale také dramatické události, které Ollimu a jeho rodině zcela převrátí život.

str. 163
Na Ainině profilu se objevila fotka. Zachycovala ženu a syna, jak se brodí mělkou vodou na opuštěné pláži. V pozadí bylo vidět moře a exotický výběžek pevniny. Syn se radoval. Aino se dívala do objektivu. V očích jí sídlila úzkost. V popředí stál muž v obleku, jehož hlava zůstala oříznutá mimo snímek.

Jako ve Spolku, tak také v Průvodci propojuje Jääskeläinen více literárních žánrů: detektivku, horor, městskou fantasy. Autorův magický realismus je tak dokonalý, že jsem chvílemi ztrácela přehled o tom, co je skutečnost a co iluze. Vždyť sám hlavní hrdina často tápe v tom, kdy sní a kdy bdí. Ovšem vnímavý čtenář brzy pochopí, že to, co se tváří jako fantastický příběh, je vlastně popis lidské tragédie.

Děj se odehrává ve dvou časových liniích, v současnosti a dětství obou hlavních hrdinů. Avšak Jääskeläinen v průběhu psaní zjistil, že se příběh navíc chce vydat dvěma různými směry. Sám o této zvláštní situaci říká: „Spisovatel se obvykle musí rozhodnout, co zvolí, ale tentokrát tou správnou volbou bylo přijmout oba konce, jelikož svým způsobem byly samy sobě stínem a podmiňovaly existenci toho druhého. Předhodil jsem nápad o dvou rozdílných verzích nakladateli a ten se nadchl.“ Český nakladatel se s dvojím koncem vyrovnal po svém. Jak? To zjistíte na konci knihy.

Sice zcela nechápu, co je míněno větou “Pasi Ilmari Jääskeläinen je považován za jedno z nejlépe střežených finských literárních tajemství”, ale doufám, že nám brzy prozradí další své dílo. Už teď se těším.