Super.

Na přebalu knížky Ready Player One se píše, že je to jako kdyby se Willy Wonka vydal do Matrixu. Není to pravda, je to jako kdyby se Karlík z továrny na čokoládu, případně Harry Potter objevil ve Star Wars s atmosférou Blade Runnera. Hlavní postava je teenager-geek a jde o dobrodružný cyberpunk, kde se proti sobě postaví příznivci liberální (hodné) korporace a zaměstnanci jejího konzervativního až fašistického konkurenta. Takhle v kostce to vypadá jako pěkná slátanina pro odrostlejší děti, ale pokud se člověk dostane za prvních pár kapitol, je to docela napínavá jízda. Navíc protknutá citacemi a odkazy na autorovi nejoblíbenější filmy, muziku a počítačové hry z 80. let. Chvílemi mě tento způsob psaní vrátil do našich 90. let, když člověk četl články Ivana Adamoviče a jemu podobných autorů v Živlu, kteří se zábavnou formou snažili do textů nacpat co nejvíc odkazů na Bčkové filmy nebo fantasy klasiky. Jednoduše mě to bavilo a konec byl tak napínavej, že nešlo se od knížky odtrhnout.