Romány Terezy Matouškové vystupují nad úroveň české fantasy produkce svojí dospělou strukturou a propracovanou psychologií postav.
Román Vílí kruhy je napínavé čtení, které Vás mile překvapí množství originálních motivů (uzavřené matriarchální království víl, které se velmi tvrdě brání invazi zvenčí, magicko-technická nebeská tělesa).
Vílí kruhy nejsou čtení pro běžné hltače příběhů se svalnatými hrdiny, kteří pobíhají v sandálech, ohánějí se mečem a zachraňují (víceméně) panny ze spárů slizkých příšer a temných mágů.
Postavy Terezy Matouškové žijí komplikovanými vnitřními životy, vzájemnými vztahy a mnohem častěji řeší spory slovy nežli mečem a fajrbólem (i když i na ten sem tam dojde).
Pokud dáte v televizi přednost komplikovanějšímu vyprávění o postavách a jejich vztazích před akční mlátičkou a automobilovými honičkami. Přijdete si na své.
Malý rozsah knihy je zrádný, protože autorka slovy skutečně šetří a to navzdory kvalitě a rozsahu obsahu. Každou větu a scénu je tedy třeba promyslet, málokdy totiž obsahuje pouze jednu rovinu významu a obvykle zasahuje několik rovin děje zároveň.