(...) Kniha má jediného vypravěče Richarda Papena, a tedy logicky i jediného narátora. Herec Daniel Bambas, překvapivě čtyřicátník, nahrávku otevírá s mladistvou energií a studenta ve shodě s textem představí téměř jako druhého Toma Ripleyho. Richard je odhodlán vymanit se z mantinelů, ve kterých se odehrávají životy jeho rodičů, sousedů a spolužáků. Jako lačné kukaččí mládě hledá nové hnízdo, ve kterém by se mohl stát někým jiným. Prostředím, se kterým chce splynout, je elitní kroužek pro studium klasické řečtiny. (...) Jenže Tajná historie není detektivkou, zločin je jen nezbytným katalyzátorem. Přes dvaadvacet hodin dlouhou nahrávku lze doporučit spíše milovníkům antických tragédií než novodobých detektivních příběhů. Tajná historie je studií slova a stylu. Zvuková verze, natočená v profesionální kvalitě, tedy vyžaduje soustředěný poslech.

Psát o studentech klasické řečtiny není zrovna recept na jasný bestseller. V případě Tajné historie však toto tematické zaměření nebylo nijak na překážku. Tarttová svůj román oděla do na první pohled líbivého hávu detektivky či thrilleru, ale ve skutečnosti se jedná o meditaci nad základními morálními otázkami.