Vynikající!!! Obdivuji talent a odvahu mého vrstevníka! Zrcadlo jedince i celé společnosti v historickém rozpětí Německo-Československo (Česko) od druhé světové války po současnost. Nahlédnutí do myšlenek a filozofie emigrantů. Úspěch a neúspěch - to je jako pláč a smích: mezi nimi je křehká linie. Mám rád Německo, miluji Broumovsko...

Kniha je opravdu nic moc. Koupili jsme si ji a byla to chyba. Příběh neslibuje to, co se uvádí na záložce, po jejímž přečtení člověk nabude dojmu, že jej čeká propracovaný příběh, vcelku dějově bohatý a přivádějící k zamyšlení. Ve skutečnosti je děj vystavěný téměř výlučně na erotických výjevech, místy hraničící s pornografií. Občas čtenář až zalapá po dechu nad některými vulgarismy. Pokud pomineme plochost děje, ocenit je třeba stylistiku a jazykovou obratnost, kvůli čemuž lze vydržet až do poslední stránky. Určitě to není kniha, ke které stojí za to se vracet. Nedoporučovala bych ji čtenáři, který nechce ztrácet čas četbou zbytečných knih.

Autorská onanie, nejhorší způsob, jak sdělit něco podstatného. Ano, naše společnost je v krizi. Věci se dělají naoko, jsme zbytečně korektní, pohodlní, prefabrikovaní, přežraní. Přestáváme se radovat z maličkostí. A do toho ti migranti! Jen se to všechno dá napsat jinak, méně užvaněně. Nesnažit se o hlubokomyslné úvahy, ty autorovi moc nejdou. Takto se jeho sdělení stává plytkým (i když je pravda, že tím vlastně dokazuje to, že to s námi jde z kopce). Protože jsem literární masochista, dočetla jsem do konce. A s něčím jsem souhlasila. Proto mi bylo líto, jakým způsobem je román napsán.

Nepatří ke knihám, ke kterým by se člověk chtěl vracet. Zábranský má zjevně dobré styky s médii a tak ho kladně hodnotí, ale čtenářský přínos v tom nevidím. Nebavilo mě to. Přesto některé metafory byly zajímavé. Ale určitě bych se kvůli tomu ke knížce nevracel.

Mezi Thomasem Mannem, Milanem Kunderou a Margaret Atwoodovou. Český román má v Zábranském to, co má pivo v Plzeňském prazdroji. Nezbývá než se těšit na další a také na ještě viditelnější angažmá Davida Zábranského jako veřejného intelektuála.