Po čtení ukázek z knihy Co by můj syn měl vědět o světě panem Lukášem Hejlíkem v jeho Listování, což se mi líbilo a knihu jsem jsem koupila jako dárek bratrovi, jsem sáhla u téhož autora po audioknize Babička pozdravuje a omlouvá se. Musím bohužel přiznat, že ani přes skvělou interpretaci paní Valerií Zawadskou si mě dílo nedokázalo získat. Prostě mi styl a pohled knihy vůbec nesedl. Vícekrát opakovaně jsem se pokoušela proposlouchat několika prvními kapitolami, ale vždy jsem po nějaké době zjistila, že ztrácím zájem a pozornost natolik, že jsem se nedokázala donutit doposlouchat to do konce. Dokonce ani jako kulisu. Prostě mi to připadalo jako nesmysl a neměla jsem chuť s tím ztrácet čas. Čímž nechci říct, že by kniha byla špatná. Jen můj šálek kávy, mně blízký způsob pohledu na svět to vůbec není. Nicméně nečetla jsem ani žádnou jinou knihu tohoto autora, takže nemohu srovnávat s jinými jeho díly, jestli nějak vybočuje z jeho stylu nebo je obvyklým způsobem jeho vykreslení popisovaného. Jen podle ukázek z knihy Co by můj syn měl vědět o světě, které mi byly sympatické svou zajímavě namíchanou směsí nadhledu i humoru a lehké melancholie, jak nám čas utíká mezi prsty, jsem čekala něco dost jiného, než jsem v "Babičce" nakonec našla.

Po Ovem jsem se na Babičku vrhla a naprosto jsem ji zhltla. A byla jsem zklamaná, rozčilovaly mě pohádkové pasáže a vůbec... bylo to divné. Pak jsem si přečetla Brit-Marii a znovu jsem se k Babičce vrátila - a tentokrát, když jsem četla pomalu, pozorně a podruhé, jsem byla uchvácena, dokonce se mi Babička líbí více než Ove. Možná také proto, že mám doma šestiletého syna a tento dětský pohled na svět je mi momentálně velmi blízký. Není všechno zlato, co se třpytí, život přináší spoustu kritických okamžiků, někdy katastrof, knihy Backmanovy do něj ale vždy vnášejí teplo, světlo a pohodu.

Po knize Muž jménem OVE jsem se těšil i na tuto knihu. Nic méně pro mě byla lehkým zklamáním. Velké očekávání které nebylo naplněno. Kniha se hezky čte (poslouchá) a je milá. Nic méně děj mi přijde nereálný, a ač je kniha určena pro dospělé tak kniha připomíná dětskou knížku. Rozhodně to není špatná kniha a existuje mraky daleko horších, ale mě prostě moc neoslovila. Po druhé ji číst asi nebudu.

Laskavé. Napínavé. Na můj vkus děj o malinko víc přitažený za vlasy, než byl Ove. Neotřelý pohled na svět. Po přečtení hřeje u srdce.

Po přečtení Oveho jsem toužila přečíst si nějakou další knihu stejného autora, současně jsem se ale obávala toho, aby se po úspěších Oveho příliš neopakoval. Zpočátku to tak vypadalo. Ove jako hlavní postava je děda, v této knize je hlavní postavou malá holčička. Mrzelo mě, že se autor zrovna moc nenamáhal vymyslet něco originálního. Tímto se ale omlouvám, velmi jsem mu křivdila. Jediné, co mají obě knihy společné, je neodolatelný laskavý styl plný inteligentního jemného humoru. Vše ostatní je naprosto nové, neokoukané a skvělé.

Stejně jako předchozí spisovatelova kniha s hrdinou jménem Ove i tato kniha si moc hezky pohrává s tím, že něco nemusí na první pohled vypadat, jak to doopravdy je. Moc hezky napsané.

Důkaz toho, že i v dnešní době se najdou exceletní spisovatelé. Knihy Fredrika Backmana jsou pokladem dnešní doby. Kniha je delší než Ove, na začátku spíše připomíná knihu pro děti. Ovšem je výborná. Český překlad je více než povedený.

Číst další knihu autora, který stvořil bestseller, je vždycky ošemetné. Ale po první kapitole šlo všechno stranou a nešlo přestat číst. Škoda, že na zbytek je třeba čekat – krutost předprodejních verzí...